Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.

---

Zaostřeno na: Beck - Record Club: The Velvet Underground & Nico

Label: self-released
Datum vydání: červen - září 2009
Žánr: indie rock

Kultovní podpultovka "The Velvet Underground & Nico" očima Becka, jeho lajv kapely, Nigela Godriche, Giovanniho Ribisiho a Islanďanky Thorunn Antonie Magnusdottir, která se na svět dostávala písničku po písničce díky klipům na Beckových oficiálních stránkách. Nahráno za jeden jediný den. Bez přípravy, spontánně. "Sunday Morning" v podání Record Clubu ztratila onen kýčovitý nádech, který k nedělním paprskům neodmyslitelně patří. Beckův hlas chutná spíše po rumu v ranním čaji než po jahodovém džemu, který v originále magicky rozmazává Lou Reed. Stejně tak "Femme Fatale" ztratila růžové střevíčky a je spíše čtvrtou bílou lajnu v hodině sjíždějící děvkou z ulice. Silnou stránkou coververzí jsou naopak psychedelická deliria v antihitových polohách The Velvet Underground. "Waiting For My Man" je ještě více rozladěná než v původní verzi, "Heroin" a "Venus In Furs" byste mohli podávat jako anti-antipsychotikum, "Run, Run, Run" utíká po klávesách s Lolou o život... A že je Nico jen jedna? Ano, ale v "All Tomorrow's Parties" zní Thorunn prostě zatraceně sexy. Obzvláště při jejím promrzlým přízvukem lámaném partieeeeez vám běhá mráz nejen po zádech, ale cítíte ho i v palci u nohy. Sedm a bod navrch za sympatický nápad.
Miroslav Böhm

PS: Vše najdete tady. A hlavně: už se rozjelo pokračování. Tentokrát si Beck vzal do parády Leonarda Cohena a ve studiu s ním byli například MGMT.

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: The Thing - Bag It!

Label: Smalltown Superjazz
Datum vydání:16.6.2009
Žánr: free jazz

The Thing se na čtyři dny zavřeli v chicagském studiu Stevea Albiniho, který je nejspíše celou dobu držel uvnitř bez jídla. Album "Bag It!" totiž ze všeho nejvíce připomíná hladovou bestii, která se snaží zakousnout se vám přímo do slabin. Norské trio The Thing v čele se saxofonistou Matsem Gustafssonem existuje už devět let a dříve hrálo třeba free-jazzové coververze Sonic Youth nebo PJ Harvey. Na "Bag It!" si ale vystřihli vysokooktanové verze oblíbených jazzmanů od Dukea Ellingtona až k titánovi improvizace Albertu Aylerovi, plus dvě vlastní kompozice. Je z toho pekelná bouře, které dominuje Gustafssonův samopal, ehm...pardon saxofon. "Snusvisan" je děsivý výbuch jazz-metalu, "Hot Doug" zní jako apokalyptický doom jazz a závěrečná "Angels" je naprosto poklidná, meditativní, než se v půlce zpoza rohu zjeví elektronické praskání a stáhne nás do kybernetického pekla. Není to takový nářez jako Zu (s nimiž vloni jeli společné turné), nakonec The Thing jsou více jazzmani než teroristé, ale pro fanoušky neortodoxního a syrového jazzu je jejich album jako dělané.
Karel Veselý

> Více: web
Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: YACHT - See Mystery Lights

Label: DFA
Datum vydání: 31.8.2009
Žánr: indie, electropop

Říkají, že YACHT není kult, ale klidně by jím být mohl. YACHT je zcela fungující orgán všech oduševnělých, lehce naivních mladých lidí, kteří mají chuť a potřebu nahlížet na svět z té nejsvětlejší stránky a nabádat k tomu všechny ostatní. Jona Bechtolt a Claire L. Evans jsou velvyslanci manifestu za jiné, možná lepší zítřky. Tváří se u toho lehce teatrálně, možná až kýčovitě. Nevěří na nebe nebo peklo, ale na posmrtný život. James Muphy řekl, že když s nimi trávil čas, bylo to jako když ledový vánek profoukl jeho mysl. Idealistické poselství zabalené do jejich dance-popových melodií je kouzelné. Ani pořádně nevím, jestli to brát vážně, nebo ne. Při poslechu si nelze nevybavit Murphyho LCD Soundsystem, což beru jako plus - pro tentokrát. U jejich nové desky "See Mystery Lights" jde o tancování, u kterého se vyplatí o té skladbě uvažovat jako o sdělení. A věřte mi, jestli se DFA v poslední době něco vážně povedlo, byl to podpis YACHT. Intelektuální mejdan, který si užijete i bez elitářské sečtelosti.
Tomáš Bláha

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: Marsheaux - Lumineux Noir

Label: Out Of Line
Datum vydání: 10.7.2009
Žánr: synth pop, electronica

Máte rádi osmdesátkový zvuk? Propadli jste The Human League nebo Orchestral Manoeuvres In The Dark, případně jste lapeni do spirály společně s debutem La Roux? Potom byste mohli zbystřit svůj sluch nad třetí deskou dua Marsheaux "Lumineux Noir". Marianthi a Sophie pocházejí z Řecka a synthipop z jihu jsme tu snad ještě nikdy neměli. Tato dvojice úspěšně atakuje německou a severskou převahu v tomto stylu, jejich něžnější pojetí elektroniky snad i na první poslech chytne víc než současná tvorba Client. "Lumineux Noir" jasně vévodí singlovka "Breaktrough", která zcela jasně a bez kompromisů nejvíce evokuje závan La Roux. Není však osamocena, potencionálních hitovek je tu hned několik, za zmínku stojí "Radial Emotion", "Destroy Me", "It's Fine Now" (Gary Numan jak vystřihnutý) nebo třeba závěrečná "Sorrow". "Lumineux Noir" je překvapivé a snadno odhadnutelné zároveň, přesto se holky nezalekly velké konkurence a jde jim to. Jako ochutnávku si vyzkoušejte jejich videoklip k songu "Hanging On" z minulé placky "Peek A Boo".
Dan Hájek

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 7/10

---