Tomáš Klus (Bandzone.cz) s úderem deváté večerní nastoupil, společně s kolegou Jirkou Kučerovským, pouze v doprovodu dvou kytar a za neustálého potlesku nabudil nedočkavé fanoušky na příjemnou notu. Set čítající jedenáct songů, které mapují Klusovu prvotinu "Cesta do záhu(d)by", soundtrack k "Anglickým jahodám" i pár novinkových písní z připravované druhé desky, roztančil i ty v posledních řadách a Tomášovy průpovídky dodaly na autentičnosti celého večera. Jak jinak si vysvětlit jeho poděkování Janě Kirschner přímo v poslední sloce aktuálního singlu "VeSmíru"? Nenáročné, milé, úsměvné. Host, jak se patří.

Jana Kirschner na sebe nedala dlouho čekat. Její ansábl ve složení dvě kytary, basa, bicí a klávesy spustil předehru k "Little Sister" a naše slovensko/anglická dáma vplula na pódium v typickém londýnském oblečku. Legíny, střevíčky s mašličkou, dlouhé triko... seklo jí to. Málokdo jí v té chvíli hádal lehce přes třicet. Od začátku bylo jasné, že nás nečeká komorní večer v pomalých rytmech. Jana se do toho obula z plných sil hned od začátku. Sice se její poslední deska "Shine" nese na vlně příjemného oddechu ala Norah Jones, ale Kirschner má v sobě obrovský kus rockerky, o čemž jsme se měli možnost nejednou během večera přesvědčit.

Průřez celou diskografíí, kdy lehce přecházela mezi hitovkami jako "Líška", "V cudzom mestě" nebo "Žienka domáca" doplňované o intimní zpovědi z poslední řadovky "Sun" či "Special", vytvářely atmosféru, jež zasahovala jak mladé slečny, které se přišly vlnit ve víru svého snu, že se taky jednou stanou slavnými zpěvačkami, i ty starší, které si své rozličné sny prožívají dnes a denně. Ač by Jana nemusela, i tak si pomohla dvěma coververzemi. A nebyly nakonec na škodu, jelikož v první "Johny B. Good" vzdala hold americkému soulu, jakožto stylu, který nejen ona, ale i všichni její spoluhráči velmi obdivují. Odměnou všem na pódiu byly tleskající ruce nad hlavami vyprodaného Lucerna Music Baru.

Nejen slovenské, ale i anglicky zpívané songy si našly své příznivce v davu, který Janě pomáhal jako jeden muž. Ta na oplátku neunavovala historkami, avšak když něco spustila, stálo to za to. Jako když popisovala vznik písně "Žienka domáca", kterou napsala v kuchyni při přípravě prívarku, v českém překladu dle Jany Kirchner přívarku. Nikdo jí však nerozuměl, až nakonec se zjistilo, že onen prívarok je vlastně omáčka.

Celý večer se nesl v dosti odlišných rytmech. Jana se stylizovala do podoby rockerky tělem i duší, která po pódiu řádila jako čertík z krabičky a nejraději by roztřískala vše okolo sebe. Poté ovšem přešla do polohy výrazné soulovo až jazzové zpěvačky, která sedí v koutě, popíjí burgundské červené, kouří jednu za druhou a do toho jakoby mimochodem pěje svým nádherným hlasem. Nechyběla ani poloha vyspělé zpěvačky v písních "Vidoucí, ale neviděná" nebo aktuální "Pokoj v duši". Na nich se ukázalo, kam až je schopna Jana se svým hlasem zajít. Jak chytře poznamenala: "Do takových písní musí člověk dospět."

Jana Kirschner do nich nejen dospěla, ale všem dokázala, že je daleko přede všemi na tom česko-slovenském písečku. Nezbývá než jediné. Přát si, aby zavítala do Česka častěji. Dalších pět let čekání už nechce nikdo absolvovat.