"Náš vnitřní půlpes zaštěkal. Nejtvrdší album skupiny Jablkoň za posledních šestnáct set dvacet týdnů," tak novou studiovou nahrávku "Půlpes" uvedl jediný dosud aktivní zakládající člen kapely, Michal Němec. Snad i proto začíná celá červenobílá deska starší, avšak geniální záležitostí "V bludišti". Lehce zapamatovatelný song, původně ze sedmnáct let staré "Baby Agy", dostal nový, řízný zvuk. Při každém poslechu proniká "Bludiště" "do hlavy jako nepatrný střep" a odkrývá tak svou výjimečnost. Každá píseň na "Půlpsovi" je charakterem i náladou odlišná, přesto dohromady tvoří velmi silný celek. Platí to i o songu "To se mi nezdá", který je až maniodepresivně křehký, přesto skočný. Němcův šepot navíc v tomto případě funguje snad ještě lépe než zpěv.

První vrchol Velké Polní zaznívá s třetím "Frantou". "Červenec na poli - pšenici oholí - Andulko Šafářová - sklizeno zoráno - zaseto na ráno a večer zase znova. Až branka večerem zavrzá - to Tvoje holka s jiným šla - proto jsem Franto pro vodu - nepřišla nepřišla." Člověk si po poslechu"Franty" zamiluje celý Jablkoň, především pak hlas Aničky Duchaňové, která dodává dosud maskulinnímu souboru absolutně novou, neokoukanou, resp. neoposlouchanou tvář. Na "Půlpsovi" se stala podobným elementem jako olympské dítě Jana Jelínková v případě aktuálních nahrávek Sta zvířat.

"Nepřítel naslouchá" připomíná syrovým soundem až PPU z období "Co znamená vésti koně". Expresivní přednes Vášova refrénu je v Němcově podání neuchopitelný punk, který příjemně hřeje na duši a navozuje úsměv při představě, jak by na něj asi obecenstvo na takové Portě reagovalo. Stejný případ je i "Feministka" oplývající vynikajícím textem. "Prší a kapky stékají tiše - kreslí si mapky na mým mokrým břiše. Ležím tu nahá uprostřed lesů - sama ten bazén neunesu."

Jablkoň je na "Půlpsovi" hlučný, ne vždy však veselý. Takové "Babice" jsou až pohřební baladou, zároveň ale vyjádřením úcty k Babicím nad Svitavou, kde sídlí Studio Jalovec, u kterého Jablkoň své desky zpravidla produkuje.

"Půlpes" je dvoubarevný - červenobílý a má krom kladů i zápory. Lehce naivní text "Pro Aničku" je plný klišé a textařských omylů. Aranžmá á la neustále se opakující kolovrátek nutí po několika posleších tuto píseň "skipovat". "Pro Aničku" je přesně ta podoba Jablkoně, která mi nikdy neseděla. Nutno ale uznat, že krom mého osobního konfliktu s "Aničkou" a závěrečnými bonusy, nelze "Půlpsovi" cokoliv vytknout. Povedl se i booklet, neb překlad "Otessongu" - "Greedy Guts Song" má konkurenci snad jen při instrumentálních, balkánských "Pendlovkách" - "Grandfather Clock". A zatímco "Pendlovky" působí jako reminiscence na období, kdy ještě v kapele hrával Ingo Bellmann (a navíc připomínají veselejší záležitosti Yanna Tiersena), "Otessong" je dost možná vůbec nejúdernějším trackem celého "Půlpsa". Při Němcově šepotu "Mrtvé ticho z filmu Psycho nafukuje moje břicho," se navíc dostaví sžíravý pocit, že Vám na záda opravdu dýchá nějaký ten Otesan.

Dětská říkanka "Nikdo se nediví" je příjemně vtíravá a navodí dobrou náladu prakticky ihned po aplikaci. Po několikátém poslechu se navíc přistihnete, že obvoláváte kamarády s plány na teráskové odpoledne. Jablkoň totiž stvořil letní desku, která činí všední den výjimečným a za to bychom měli být "Půlpsovi" vděční.

Zatímco v závěrečných bonusech sklouzává Němcova kapela až do metalových poloh, v "Havranech" je patrná inspirace "Francovkou" od PPU. Kytarové riffy vypůjčené od Deep Purple, trochu Velvet Underground, jindy UJD nebo Sto zvířat z období "Bambule". Je fascinující, jak dokáže Jablkoň krást napříč žánry tak umně, že se ony loupeže bez výjimky promíjí, neb z nich Němec a spol. lepí svou vlastní identitu. A přiznejme si, že mít vlastní ksicht se alternativním kapelám v tomto ranku zoufale nedaří. Kdo to dokázal? Krom zmiňovaných Už Jsme Doma snad jen Vltava a pak desítky kapel na lokální úrovni typu Ženy, Radost nebo Nekuř Toho Tygra. Jablkoň ksicht má a na "Půlpsovi" je to celkem punk.

"Jablkoň - V bludišti"