Od prvního songu jsem měl radost, že konečně zase někdo přišel s klasickým rockovým albem, přístupným svou melodikou, ale zároveň neústupným masové líbivosti rozhlasového éteru. České texty, žádná další nepovedená nápodoba britského kytarového soundu. Potud dobrý. Chlapci se odvážně chopili kdysi tradičních silných zbraní zdejších luhů a hájů, které snad od doby Alice či Lucie (za časů producentského dohledu Ivana Krále) neviděly střelný prach. Zapomněli je však vyčistit.

Chybí tak silnější tah na branku i větší hudební rafinovanost. Občas se, snad jen vinou špatného zvuku, poněkud ztrácí výkon zpěváka Michala Dvořáčka a i bubeník by si zasloužil trochu víc té šťávy. Všechny texty sepsal pro Enter Slávek Hamaďák, který se se slovy snaží sehrát obstojnou partii scrabblu. Chvílemi to do sebe zapadá, ale často je to jen plácání a slepé hledání vazeb mezi nimi. Snaha obejít banality se pak mění v jejich vytvoření. Neškodil by alespoň jeden přímočarý text. A co u těch stávajících zoufale chybí, je pointa. I zdánlivě nesmyslný slepenec slov ji může mít. Díky absenci výše uvedených momentů tak deska vlastně nemá pořádný a snadno zapamatovatelný slogan. Tedy až na světlou výjimku.

Písnička "Starej mladej mrtvej" se může o takový silný refrén opřít. Stejně jako "Je to beznadějný" o silné sloky. Text pasující na hudbu od začátku do konce jsem ale nenašel. Naopak takový "Aeroplán" by si rovnou zasloužil bombu na palubě. O neúměrně přetažené skladbě "Co je zakázaný" nemluvě. Nevyvedl se ani závěrečný písničkářský přívěšek "Slepej náboj". Nápad k odlehčení alba dobrý, provedení špatné, a to včetně přílepku songu pozpátku.

Přes to všechno zůstávám vůči kapele Enter v poměrně optimistické náladě. Pokud budou na sobě dál makat, můžou se v budoucnu dočkat ještě zajímavého vzestupu. A my nepřehlédnutelného jména. Uvidíme.