Když určitou část mládí prožijete poslechem chladných industriálních rytmů, láska k nejrůznějším zvukovým syrovostem ve vás zakoření na zbytek života. Se zájmem pak registrujete všechno, co byť minimálně souvisí s touhle scénou. Brněnští Rhodian si na klasické kovobuchy sice zrovna nepotrpí, přesto je inspirace posbíraná kdesi v elektro-industriálu evidentní.

Musím však říct, že předchozí pokus o žánrovou definici party Rhodian je do jisté míry zavádějící. Ve své hudbě totiž kromě jiného mísí prvky metalu nebo EBM. Takových spojení je na naší scéně ostatně vícero. Co však činí Rhodian (Bandzone.cz) nepřehlédnutelnými, je vokální projev. Tvrdé elektro-kytarové party jsou v naprosté většině doménou hlavně mužského elementu. Tak nějak sem patří. Proto výskyt ženského prvku minimálně potěší, a vlastně i překvapí. Martina Abrahámová budí dojem, že se pro tuhle mužskou muziku narodila. Výrazný hlas ostrý jako břitva, do hradeb vystavěných z řezaných kytar a ledových samplů padne jako ulitý. Díky tomuto spojení tak hudba dostává další rozměr, který bychom v těchto hudebních vodách hledali marně.

"Schizzover" zastihuje kapelu v pozici, kdy má jasno v tom, co a jak chce hrát. Doom metal, s nímž před lety začínala, vzal už nadobro za své. Naštěstí. Místo prvoplánově zakaboněného mustru Rhodian využívají kytary, u nichž si chvílemi nejste tak docela jistí, zda jsou hrané naživo nebo tahané ze sampleru. Zdánlivá strojovost je ještě podpořena hromadou samplů a elektronických efektů. Jenom občas jsou přesně padnoucí riffy rozrušeny - na můj vkus - zbytečnými kytarovými vyhrávkami.

Těžko říct, zda je to způsobené přítomností ženské v kapele, faktem však je, že přes zjevnou tvrdost Rhodian umí vystřihnout i pomalou pecku s chytlavým potenciálem. Mám na mysli třetí "Agatha Christie 3001", věnovanou slavné autorce detektivních románů. Tím se dostávám k jednomu z větších nedostatků alba. Česky zpívané texty jako by si vyloženě říkaly o anglický překlad. Chvílemi zbytečně poutají pozornost a jednou za čas je posluchač nehezky zatahán za ouško.

Ačkoliv by se to někomu nemuselo na první pohled zdát, "Schizzover" funguje docela dobře. Dva zdánlivě neslučitelné elementy na desce splývají v jeden kompaktní celek. Deska pulsuje a bez lítosti se zařezává až do morku kostí. Přes všechny klady to ale pořád bude muzika jen pro určitý okruh posluchačů. Mám ale pocit, že o nějakou lacinou publicitu kapela stejně dvakrát nestojí.