Colours Of Ostrava jsem letos navštívil poprvé. Mohla za to netradiční programová nabídka v prvních dvou dnech, o které nikdo nemohl namítat, že recykluje provařené umělce. Tak dlouho jsme mohli číst o údajném risku s úvodním koncertem Michaela Nymana, až se z toho stala povinnost na něj jít. Když posléze vyšly první novinové reakce, dostavil se u mě pocit z návštěvy úplně jiné akce - spontánní a nekritické přijetí publikem bylo lze pozorovat možná v prvních řadách. V těch zadních už to bylo horší.

Příchod "k místu činu" byla bitva, panoval tam totální stav obležení. Důvody? Zvědavost a především fakt, že na žádné další scéně se nehrálo. Po přípitku organizátorů nastoupil Michael Nyman Band. Zážitek ze spojení netradičního místa konání s výbornou hudební produkcí a nastupujícím stmíváním byl téměř dokonalý... Po deseti minutách jsem dokonce viděl i pódium, prostor přede mnou se totiž začal vyprazdňovat. A komentáře těch, kteří zůstali, není slušné publikovat. Jsem přesvědčen, že pokud by byla v provozu další scéna, před tou hlavní by lidé nezůstali.

Případ druhý: Sázavafest a reportáže se zmínkou o téměř bezchybné organizaci. Možná si tito autoři opět popletli festivaly, protože jestli něco totálně letošní ročník zazdilo, byla to právě organizace. A nemám teď na mysli hudební složku. Snad jen kolegové z iDnes.cz situaci pravdivě popsali. Naprosto špatně koncipovaný areál, nedostatek toalet a především pitné vody. Sekuriťák u vstupu žadonící o něco do jointu. Zmatky se stanovými městečky, u kterých nikdo nepochyboval, že nešlo o větší bezpečnost, ale o namaštění si kapsy. Po loňské výborné zkušenosti jsem si zkrátka připadal jako Alenka v říši divů.

Navíc mi pořád celá situace cosi připomínala. Byla to podobnost se slovenským Hodokvasem. Také po jeho předloňské návštěvě jsem nešetřil superlativy. Od dramaturgie po zázemí pro návštěvníky se jednalo o malý festivalový zázrak, který vás jednoduše přinutí přijet i příště. Přijel jsem. Bohužel. Všechno bylo najednou jinak a špatně. Horší po všech stránkách. Organizátoři se posléze alespoň částečně káli a letos už Hodokvas nebyl.

Důvod, proč se novinářský popis často liší od návštěvnické zkušenosti, je jednoduchý - najdete ho na zápěstí. Odlišná barva náramku umožňuje přístup do vyhrazených zón spojených se znatelně odlišným zázemím. Náhle jste na úplně jiném festivalu. Ze strany pořadatelů je to logické. Snaží se vybudovat pozitivní mediální obraz. Ze strany reportérů to logiku nemá. Vděk nad možností být všemu na blízku nemá převážit nad novinářskou etikou. Někomu to může znít jako hloupost, ale jsou hodnoty, které by se zpronevěřovat neměly. Ať už se jedná o poloamatérského party přispěvovatele na internetové servery nebo letitého profesionála celostátního deníku.