Na osobě Karla Gotta mě (mimo jiné) vždy fascinovala jedna věc: ačkoli se různí hudebníci vyjadřují o našem středním proudu dosti kriticky (jak jinak?), ve chvíli, kdy dojde na řeč na mnohonásobného Zlatého respektive Českého slavíka, drtivá většina obrací a vyjadřuje velký obdiv a to bez rozdílu žánru či věku. Sice každý remcá, jak to že Gott dál sbírá další a další slavíky, aniž by vydal nějaká nová alba, a někteří ho nazývají dokonce zombiem, ale zkrátka mu nikdo nemůže upřít kvalitu jeho hlasu, respektive jeho zpěvu obecně a přínos české hudbě v minulosti. Stačí se koneckonců zaposlouchat do některé z jeho početných kompilací, kam nově "70 hitů" zapadá, a v nich to všechno je.

Právě vzhledem k počtu nejrůznějších výběrů nesoucích jméno Karel Gott a taky k počtu hitovek, které má na svědomí, je poměrně těžké psát o dalším z nich. Ten dostal symbolický název "70 hitů" a předně je třeba poznamenat, že je velmi dobře sestaven - koneckonců podílel se sám Mistr. Veskrze chronologické řazení s občasnými vsuvkami relativně nových věcí zajišťuje určitou kontinuitu a i díky poměrně širokému Gottovu žánrovému záběru rozhodně nenudí. Asi všem je jasné, že počet písniček koresponduje se zpěvákovým věkem a je to docela sympatické číslo. Chce se říct, že v tomto případě tak akorát.

Ovšem co se týče jednotlivých položek kompilace, už to tak zcela jednoznačné není. Je sice dobře, že se na tento výběr nedostaly věci jako "Kakaová", ale třeba hity jako "Odnauč se říkat ne" nebo "To musím zvládnout sám" citelně chybí. Je to asi věc vkusu a pojetí, ale osobně bych radši tyhle starší dobře známé písně než některé z novějších jako například loňský duet s Lucií Bílou "Krása" či o něco starší záležitost s Michalem Davidem "To stárnutí zrádné".

"70 hitů" dále oživují i novinky, respektive na CD dosud nevydané skladby. První z nich je písnička "Volnosť", kterou napsal Vašo Patejdl pro film "Cinka Panna", druhou je známý Sinatrův standard "It Was A Very Good Year" ve velmi povedeném Gottově podání jako "Dobré roky to jsou". Na albu je také nově nahraná "Hej, páni konšelé", to je ale jediná písnička, která je udělaná nově, i když to na ní téměř nepoznáte. Všechny ostatní jsou na výběru ve svých původních verzích.

Deska "70 hitů" je jednoduše výběr hitovek Karla Gotta. Jistě, podobných už je poměrně dost, ale dovolím si tvrdit, že tento, až na drobné zaváhání, patří k těm nejpovedenějším a nejkompaktnějším. Shrnuje vše podstatné a téměř nedává prostor vycpávkám a vatě, což lze použít i jako argument pro zarputilé Gottovy odpůrce. Pohledejte interpreta, který bez problému zaplní svými hity tři disky, a posluchač přitom nemá pocit, že by mezi nimi bylo mnoho takových, které moc nezná. Zase tolik jich nenajdete.