U2 mají v Polsku na růžích ustláno a s našimi severními sousedy je i pár věcí spojuje - Bono například vždycky obdivoval Karola Wojtylu (měla by dokonce existovat fotka s papežem křenícím se do objektivu v Bonových slunečních brýlích) a také hnutí Solidarita, jež skupinu inspirovalo k hitu "New Years Day". Na tu koneckonců mělo brzy dojít, ale nepředbíhejme.

Brány stadionu se otevřely v pět odpoledne, kdy každého upoutala obří scéna. Zelený pažit ustoupil velké zelené chobotnici s oranžovými žahadly z dílny Willieho Williamse a Marka Fischera. Jak se návštěvníci během večera přesvědčili, originální scéna naplnila očekávání. Prstencovitou plochou na promítání totiž umožnila bližší kontakt s publikem, takže z večera mohli mít něco i ti, na které zbyly lístky jen v sektorech za pódiem. Stejně jako všechny ostatní koncerty turné 360° i polská zastávka byla vyprodaná během pár hodin.

Jak převezená a znovu sešroubovaná scéna drží na polské půdě, otestovali v sedm hodin Snow Patrol v roli předskokanů. Ta nebývá dvakrát vděčná. Kapela obvykle hraje před poloprázdnou halou nebo stadionem, přičemž fanoušci postávají venku u piva a řeší dvě věci: další rundu a hlavní hvězdy večera. Snow Patrol na tom byli podobně, ačkoliv v jejich případě činil "poloprázdný stadion" nějakých třicet tisíc lidí. To když začínali. Při závěru jejich devítipísňového setu se počet návštěvníků přiblížil magickým sedmdesáti tisícům, což irsko-skotský kvintet hlasitě kvitoval.

Snow Patrol předvedli asi svůj standard. Nekomplikovaný indie pop servírovali s nadhledem, který podtrhoval permanentní úsměv zpěváka Garyho Lightbodyho. Šlo vidět, že kapela nemá na srdci žádná velká sdělení a že je jejich hudba především o zábavě. Tam a zase ven - podobně by asi zněli Chinaski, když by žili v Británii. Ovšem silnou polohou Snow Patrol byly balady, z nichž "Chasing Cars" a především "Run" odezpívala velká část přítomných. Ostrovní formace se kolem osmé hodiny rozloučila hitovou "You're All I Have" a uvolnila místo týmu kolem U2. Když pak slunce krátce po deváté sestoupilo za horizont Slezské nížiny (a stadionem desetkrát proplula mexická vlna), mohla show začít.

Jako první na pódium zamířil v těsném bílém triku Larry Mullen jr. Zamával publiku, usedl za bicí a vyčkal příchodu basáka Adama Claytona a kytaristy The Edge. Aplaus gradoval a vrcholu dosáhl ve chvíli, kdy na scénu dokráčel - ano, pan Hewson osobně. U2 začali Bonovou oblíbenkyní z novinkové desky, energickou "Breathe". Protože je turné právě na podporu novinky, patřil úvod koncertu songům z alba s Bodamským jezerem na obalu.

S titulní "No Line On The Horizon" prošlo publikum zatěžkávací zkouškou (Poláci zřejmě našli zalíbení v klasickém bonovsko-edgeovském "oóo-oó-oóo") a pilotní singl "Get On Your Boots" se už nesl za vydatné pomoci fanoušků. Z novinky zaznělo chorzówským éterem ještě "Magnificent", "I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight" ve vynikajícím tanečním remixu, "Moment Of Surrender" a "Unknown Caller". Příběh narkomana, který si po telefonu zkouší koupit drogy, věnoval Bono své dceři Eve ("Dnes je tady mezi vámi! ") a připomenul, aby si publikum povšimlo vysamplovaného štěbetání ptáků v úvodu skladby. "Je to jedna z krásných věcí, kterou jsme natočili v marockém Fezu," dodal. Fanoušci šíleli.

Ti nejvěrnější si opatřili lístek dovnitř pódiového prstence, po kterém Bono, The Edge a Clayton často pochodovali a s rutinou hráli třeba patnáct metrů jeden od druhého. Jediný, kdo se příliš pohybovat nemohl, byl Larry Mullen, jenž byl přikován k bicí soustavě. U2 jednoznačně zúročili léta hraní a jezdění velkých turné. Profesionálně komunikovali s publikem, zajistili výbornou projekci a hlavně - grunt vystoupení tvořily dobré písničky. Snad jenom patetické řeči o míru, válce, naději, lásce (dosaďte si dál dle potřeby) si mohl Bono odpustit. Mezinárodní politika přece není o tom, že uvěříte nějakému heslu na rockovém koncertě. Ale kdoví, třeba to ten Ir myslí upřímně. Jeho charitativní projekty pro Afriku jsou docela velkým důkazem a zpochybnit je - na rozdíl od secondhandových hesel - nelze.

Vrcholem večera byly bezesporu dva body. Poprvé se laťka vyhoupla do rekordní výšky ve chvíli, kdy U2 spustili "New Year's Day". V tu chvíli každý návštěvník koncertu zvedl nad hlavu tričko, papír nebo transparent. Ti, co stáli na ploše fotbalového hřiště, drželi vždy něco rudého, sedící část publika zase kusy bílého čehokoliv. Výsledkem byla stejně jako před čtyřmi lety na stejném místě polská vlajka, vytvořená masou sedmdesáti tisíc lidí. Silný zážitek! Bono pak při "New Years Day" převzal od fanouška z kotle plachtu s nápisem Solidarita a rozprostřel ji před bicí, kde zůstala až do konce koncertu. Kapela i prohodila několik slov v polštině a Bono připomenul skvělé vztahy mezi Irskem a Polskem.

Druhým nejsilnějším místem koncertu byla "One". Zážitek z klasiky "Achtung Baby" je asi nesdělitelný. Kapela před úvodními akordy nechala na celém stadionu pozhasínat a vyzvala lid, aby na ni svítil mobilními telefony. "Jste skvělí! Vypadá to jako mléčná dráha. Milky Way on the horizon," rozplýval se Bono a spustil: "Is it getting better or do you feel the same?" .

U2 ještě stihli popřát Edgeovi k narozeninám (sborový zpěv "Happy Birthday"), načež akusticky vystřihli baladu "Stuck In A Moment You Can't Get Out Of" a píseň "Walk On" věnovali perzekvované barmské političce Su Ťij. Trojice přídavků pak byla důstojnou tečnou za večerem. U2 v jeho průběhu potvrdili svoji pozici mezi hudebními dinosaury, která je opravdu výjimečná. Točí nadprůměrné desky, vyprodávají stadiony pro desítky tisíc návštěvníků a jejich koncerty jsou opravdovými zážitky. Navzdory Bonově politické agitaci. Ve výsledku ale nezbývá než U2 popřát vše dobré do dalšího průběhu turné, které skončí až příští rok, a českým fanouškům přát, aby se ještě někdy ukázali i v našich luzích a hájích. Od dobré třetiny publika se ve čtvrtek beztak ozývala čeština.