Těšil jsem se na nápaditý střet dvou kapel. Obě mají své pojetí popu, obě pracují s mnoha vlivy, ale nezapomínají na vlastní tváří. Nezapadají však do formátu mainstream úletů a na titulce Bravíčka je taky neuvidíte. Tak si říkám: Je to tak dobře? Nebo je to škoda a mělo by se to napravit? No, spíš je to správně, ale větší slávu by si zasloužili... Přesto to byla v úterý v Roxy sešlost velmi pestrá. Přišli obyčejní zvědavci, kterých byla menšina, a vedle nich v přesile tančili ti, co se nechali strhnout od prvních taktů.

Vpád Temných sil odhalil nové posuny v živé podobě Sporto. Bourek, Šampón, Kluk (za bicími), naopak Dádu pro tento večer zaskočil Adam (Aran Epochal, Gnu). Skladby z "More" jsou přímo předurčeny k tomu, aby se s nimi pohrávalo a experimentovalo - tentokrát jich byla většina ohlodána na kost, aby do ušních bubínků probublala jasná písničková linka. Bourkova kytara více vyzněla ("Temný síly"), naopak téměř syntetické "Dva zuby" drobet zaskočily. Ten, kdo se nenaladil na vlnu spojených států Sporto, byl možná zaskočen Bonusovým (= Bourek) trackem "Když tě slyším říkat punk" - hiphopový brus s velkým odhodláním. A skvělé byly videoprojekce Joanny Jurczak, upíchnuté na míru, vzájemné pouto mezi nimi funguje i na dálku.

Pokud Sporto nechávají své skladby žít na koncertech novým životem a laškují s každičkou skulpturou, tak Junior Boys vsadili na opačnou notu. Žádné velké experimenty, jen sem tam nějaká vychytávka se samply nebo krátkým kytarovým sólem. Ale to vůbec nevadilo. Nejvíce se odvázali během přídavku "Under The Sun", tomu dopřáli deset minut trvající verzi, kde sršeli strhující energií a zvukovým harašením. Hlavní blok čerpal z desky "Begone Dull Care". Od první "Hazel" se to všude vlnilo a Jeremy Greenspan s Mattem Didemusem servírovali svůj electro pop v poklidu a nadhledem. Nejvíce aplausu se dočkaly lahůdky "Birthday", "Double Shadow" nebo hitová tutovka "In The Morning".

Jeremy vyzařoval na všechny strany skromnost spokojeného tatíka a nechával se strhnout atmosférou jednotlivých písní. Jeho zpěv byl však občas utopen v hudbě. Nebyla tím maskována jeho nejistota a plachost projevu? Naopak parťák Matt zachovával zcela chladnou hlavu, věnoval se svým mašinkám a na obdiv dával fanynkám v prvních řadách hluboký výstřih s odhalenou hrudí. Zkrátka Junior Boys jsou kamarádi od vedle, kteří nepokazí žádný mejdan a když se rozjedou (z kraje Jeremymu nefungoval výstup z jedněch kláves) na správnou provozní teplotu, je to pak jízda. Žádná modře zahalená nuda, která vás omrzí po prvních třech skladbách.

MIDI LIDI pak večer završili svým electro setem, v němž se nebáli hrábnout i po Pet Shop Boys nebo stařičkých Underworld. Takovou párty si nechám líbit i příště! Inu pop má nespočet podob a Sporto (více alternativy a rocku) s Junior Boys (synthipop versus elektronika) jej dokáží naservírovat s přehledem. Protiklady se prostě přitahují.