Magické kouzlo číslovky jedenáct narušuje hned prvotní zjištění, že "Elevn" přináší jen deset nových skladeb. K nim jsou přidány "The Festival" a "Not So For From Love", ke kterým Nana Zorin přihodili římské dvojky, aby tak naznačili, že se jedná o upravená pokračování původních kompozic. Stagnace a bloudění v kruzích se projevují i tentokrát, stejně tak neustálená sestava a hledání nových členů (v současné se podle oficiálních stránek shání bubeník). Současná tvář ukazuje Nana Zorin kdesi na úplném začátku, kdy není ani pořádně jasno, kam se hudebně hnout a kde zakotvit.

Tento jev začal být citelný už v době, kdy kapelu postupně opouštěli Ego.L.Din, Dr. Kary a Nika.B; z Nana Zorin je nyní pouze trio. V obdobném složení vzniklo i "Elevn" a bez žádných maskovacích manévrů pokračuje v nastolené linii z "Aftersmoke". To, co dříve dokázalo rytmicky, rozpoznatelnou tváří a nápaditostí strhnout lidi na jakémkoliv koncertě, je teď přetaveno v pop s mnoha příměsi. I když náznaky reggae a ethnických oparů zůstaly zachovány. Po několika posleších se stěžejními kompozicemi stávají "Jar Of Wine" nebo dramaticky rozvinutá "Moondog". Svou naději v dobré zítřky nese i úvodní "Skinny", ale pak už to je ono známé tápaní.

Na první pohled si tato nálož materiálu zaslouží poklonu a jako dárek k jedenáctým narozeninám je vesměs ideální. Pokud se však zaměříte na novinku "Elevn", nelze se bohužel ubránit dojmu, že z Nana Zorin zůstalo pouhé torzo. Radost z poslechu přejde docela záhy.