Jsou kapely, na jejichž koncerty je dobré chodit ve více lidech. V epicentru vroucího kotle se pak snáz hledá někdo, kdo bude ochoten vydat se na strastiplnou cestu k baru a vyzvednout občerstvení pro ostatní. Jsou však soubory, u jejichž koncertů si vystačíte docela sami. Jejich hudba je introvertní, zadumaná, žádné strkanice pod pódiem nehrozí. Bar je pak téměř na dosah. Tedy za předpokladu, že si na něj vůbec vzpomenete. Mezi takové party patří američtí This Will Destroy You.

"Pondělí je nejmíň vhodný den pro pořádání koncertů," svěřil se mi před časem Robert Vlček z agentury Conspiracy. Jeho slova mi vytanula na mysl, když jsem vstoupil do útrob strahovského klubu 007. Jednu chvíli to vypadalo, že předskakující Hissing Fauna bude hrát sotva pro hrstku posluchačů. Faktem však je, že když spustili úvodní skladbu, prostor pod pódiem se zaplnil jako mávnutím kouzelného proutku.

Hissing Fauna lze považovat za jeden z posledních objevů pražského hudebního podhoubí. Jsou nesmazatelným důkazem, že se v domácím indie rocku stále něco zajímavého děje. Kroutí druhý rok a dlužno přiznat, že relativně krátká existence byla na jejich vystoupení místy patrná. Ne vždycky si padli do noty, jednu ze skladeb zahajovali nadvakrát. Přesto byl jejich zhruba půlhodinový set pohlazením po duši a navozením vnitřního klidu. Po jejich odchodu, kromě příjemného pocitu, zůstal zároveň velký příslib do budoucna. Tahle parta má velký potenciál, který, jak doufám, v plné síle promluví na budoucí desce. Zhruba sedmiskladbový set Hissing Fauna zakončili roztomilou roztržkou, která že skladba zazní na konci vystoupení.

Sedmička je pro koncerty kapel jako This Will Destroy You přímo ideální. Disponuje totiž relativně malým prostorem, kde se hudba nemá šanci tříštit a ztrácet v hluchých místech, jako jsou vysoké stropy. O to snadněji a s větší razancí si tak najde cestu k publiku. Vzhledem k absenci "opravdového" pódia je kontakt mezi účinkujícími a posluchači ještě intenzivnější.

This Will Destroy You klamou tělem. Co na desce zní jako tiché preludování, při živém vystoupení se promění v dech beroucí bouři. O ušních bubíncích lépe snad nemluvit. Stejně jako na eponymním albu i při tomhle vystoupení zahájili devítiminutovou "A Three Legged Workhorse." Z tichého ambientního úvodu se po chvíli vynořilo kytarové vybrnkávání, aby vzápětí přešlo v celistvou hlukovou stěnu. To byl ostatně okamžik, kdy si všichni přítomní uvědomili, proč tahle parta nemá zpěváka. Do pocitových obrazů, které malují, aby je vzápětí bez skrupulí strhli, pro vytvoření obrazu dalšího, by vokál působil docela nepatřičně. Palety kytarového vazbení ještě zkrášlují nejrůznějšími efekty a elektronickými zvuky. Druhá část se bohužel neobešla bez technických komplikací. Baskytarista po marném boji s kabely s otráveným výrazem odpojil svůj nástroj od krabiček povalujících se po zemi.

Jak už bylo v úvodu řečeno, žádné agresivní strkanice se pondělní večer nekonaly. Namísto toho byli hoši z Texasu odměněni skelnými pohledy a strnulými výrazy nehybného publika. To hlavní se ale odehrávalo pod povrchem. Každý si ze Strahova odnášel náklad emocí a pocitů, které trávil ještě dlouhé hodiny po návratu domů. A o pocitech je hudba This Will Destroy You především.