To odpoledne si budu pamatovat dlouho. V autobuse nás bylo asi šedesát, všichni promočení. MHD byla přerušena a všechny dostupné autobusy vozily lidi z letiště do města. Přesto se davy lidí musely vydat pěšky, tolik jich v sobotu na Pohodě bylo. Všichni, kteří odešli po svých nebo se tetelili v autobusech, měli štěstí. Mohli sice nadávat na utopené telefony nebo doklady, ale když se roznesla zpráva, že pod troskami O2 Arény zemřel člověk, byly jejich starosti rázem zapomenuty.

To odpoledne si bude určitě pamatovat rodina a blízcí mladíka, který přišel v O2 Aréně o život.

A to odpoledne si budou zarytě pamatovat organizátoři festivalu v čele s Michalem Kaščákem. Když vítr trhal stany a pořadatelská služba návštěvníkům oznamovala, že byl festival ukončen, připomnělo mi to tři roky starou událost. V létě 2006 ukončila český festival Hrachovka podobná průtrž mračen. Pro organizátory to však byl doslova dar z nebes. Jejich hlava, namachrovaný fracek, si bohorovně nevedla účetnictví a ještě než se na Hrachovec u Valašského Meziříčí snesly první kapky, nebylo pochyb o bankrotu. Hrachovka (podotýkám, že se její management během let vyměnil!) tak zakryla své diletantství pohádkou o nenadálém dešti, ač ten byl bezesporu nenadálý. Byl bych velice nerad, kdyby tohle dával někdy někdo do souvislostí.

Co se stalo na Pohodě, je totiž něco úplně jiného. Festival šlapal, lidé se bavili. V žádném z festivalů na území bývalé federace jsem kromě výborného programu nenarazil na tolik dobře naložených lidí, nekonfliktních pořadatelů a nápomocných organizátorů. Zatímco v Česku jsem někdy svědkem zblbnutí z vlastní důležitosti, na Pohodě šlo všechno s úsměvem. Atmosféru, jakou by si každý festival přál a často i o ní do PR materiálů píše, měla Pohoda od samého začátku. Michal Kaščák se po letišti pohyboval na kole, aby byl všude včas a když se o chvíli zpozdil, dlouze se omlouval. Ve zkratce - sympaťák.

To je jeden důvod, proč jemu a celé Pohodě fandím. Druhým důvodem je fakt, že i navzdory neštěstí zachovali organizátoři chladné hlavy a projevila se jejich připravenost i na katastrofické scénáře. Na místě byly okamžitě sanitky, letiště bylo během pár minut vyklizeno. Byla posílena kyvadlová doprava, lidé mohli složit hlavu v kryté sportovní hale, kde dostali najíst a napít. V neděli byl skutečně vypraven speciální vlak, který návštěvníky odvezl. Šlo o rychlé řešení situace, které dost možná zabránilo dalšímu neštěstí.

Třetím důvodem je skutečnost, že navzdory tragičnosti situace se podobná věc nedá předpovědět. Konstrukce stanů a stagí jsou konstruovány tak, aby vydržely určitý tlak větru. Nikde ale není psáno, že některý poryv nebude natolik mocný, aby se stal osudovým, něco zlomil nebo podfoukl plachtu. A přesně tohle se v sobotu stalo. Nevidím do smluv, ale po lidské stránce říkám - za tohle nenese odpovědnost nikdo. Stát se to - bohužel - může kdykoliv.

Čtvrtý důvod jsem si nechal na závěr. Totiž: znáte lepší slovenský festival, než je Pohoda? Já ne, určitě i kvůli věcem, které jsem popisoval výš. Jestliže zanikne, ztratí Slovensko něco výjimečného. Proto věřím, že se organizátoři z prvotního šoku oklepou. Soudě podle skupiny na Facebooku v tom nejsem sám.

Hlavu vzhůru, pane Kaščáku, hlavu vzhůru, Pohodo!