Poklidný "školní" pátek
Přitom pátek vypadal nadějně, byť měl své mouchy. Nebyli jsme totiž zdaleka první, kdo byl na Kunětické Hoře poprvé a hledal plácek na stanování, ke kterému nevedly od zastávky MHD žádné šipky. Naštěstí nás na špatný směr upozornily mečením kozy a bečením ovce v ohradě u cesty (mimochodem, cestou za hudbou do areálu už s námi nemluvily). Stanové městečko se rozkládalo za ostnatým drátem obehnaném pozemku, kde spíše než hudbomilci tráví svůj volný čas koně, takže o kobylince mezi přibývajícími stany nebyla nouze. Co však chybělo, bylo sociální zařízení, kdy poněkud nepochopitelně byly na místě pouze pisoáry pro pány.

V místě hudebního dění ale nic zásadního nechybělo, slunce polevilo na síle na příjemnou večerní hladinu a Jiří Schmitzer spustil. Hned na začátek upozornil několik stovek v trávě sedících, že "Prdel" (alias "Máte na to", ale snad není člověka, který by o tomto hitu neslyšel) hrát opravdu nebude a že "Ferda" (alias rozpustilá odrhovačka pro děti i větší děti "Prase") zazní spíš až na konci. Schmitzer během svého recitálu dokázal, že když se spojí trochu ostrovtipu, trochu instrumentálního a pěveckého neumětelství a poněkud více herectví, je to místy na hranici plytkosti, ale jinak velice zábavné pohlazení po duši.

To Dan Bárta a Illustratosphere je jiná třída. Jestli se dá Schmitzerovo vystoupení označit jako kurz hudebního herectví, tak Bárta vyučuje pěveckou kresbu a kapela i publikum se hravě nesou na vlnách, které Bárta rukou ve vzduchu maluje. Tím samozřejmě absolutně nechci nijak srážet kvality muzikantů, právě naopak, bez jejich hudební opory by Bártův seminář ztratil kus své barevnosti, která prozařovala tmu padající na areál v podhradí dominanty Pardubicka.

Ke specifikům prvního dne Českých hradů.cz patří jakýsi karnevalový nádech. Poté co Illustratosphere odehráli prý špatný a téměř okamžitý přídavek (viz Schmitzerovy zásady výše), došlo na vyhlášení nejlepších masek. To proběhlo poměrně lacině a zbrkle, ale aspoň bylo možno vidět to nemnoho maskovaných návštěvníků pohromadě. Pak se již připravovali instrumentální divočáci Sunflower Caravan. Jejich hudba je živelná, to nelze upřít, ale zvuk kytary ze synťáku opravdu nebaštím, a zřejmě jsem nebyl jediný, protože i lidí v publiku okatě ubylo. Z mého pohledu ovšem bylo třeba připravit síly na zítřek, takže po třech caravaních písních jsme slezli do stanového městečka a zalezli do spacáků.

Probuzení do zimy
Ráno nás probudil chlad, teplota opravdu výrazně klesla, jak meteorologové varovali. Nastala tedy fáze přioblékání a zkulturňování, čaj a polévka k snídaní v blízké restauraci a WC s rádiem, už to najednou vypadalo na sice studené, ale pěkné dopoledne. Na hrad jsme se sice kvůli příjezdu kamarádů nedostali, ale brzy jsme byli zpět v restauraci, protože začalo pršet. Po poledni, když se rozjasnilo a Divokej Bill a pánové z Čechomoru se rozezpívávali a rozehrávali a na druhé stagi předehřívali již přítomné východočeští Mothers Angels, jsme se tedy stejně jako stovky dalších vydali nahoru. Krůček po krůčku se fronta posunovala ku bráně, když jsme se dostali do areálu, spustil se znovu slejvák, před pódiem se vynořil rej deštníků a Billové s Čechomory sázeli jednu pecku za druhou, ze svých repertoárů i z připravovaného společného alba, které má vyjít na podzim. Deštníků a pláštěnek přibývalo, kdo jimi nedisponoval, vzal zavděk stánky či posezením v čajovně či kuřáckém Domeczku, které se ale brzy změnily spíše v postojení anebo ještě lépe v čekání na Godota alias na vyjasnění.

Déšť neustával, statečné publikum s deštníky se po vystoupení Divokých Billů a Čechomoru zčásti přesunulo k menší stagi, kde akorát nastoupil melancholik NiceLand. Tvořící se kaluže některým přítomným ve vlnění se do jeho melodií rozhodně nezabránily, někteří v nich začínali mít problémy s rovnováhou a zatímco moji parťáci seděli v čajovně, mě zateklo snad úplně všude. Do bot, za krk i do piva, možná do foťáku.

Vzdát jsem to ale ještě nechtěl, na Chinaski jsem se pokusil v kapkách před pódiem vydržet a zavzpomínat na časy, na konec základky, kdy jsme se loučili sborovým zpěvem "1. signální". Po dvou písních jsem to však vzdal, přece jen se mám trochu rád a foťák jsem měl půjčený, takže pecky jako "Basama fousama", "1970" nebo stařičké "Stejně jako já" jsem už poslouchal také z čajovny, nemaje na sobě kousek suchého místa. Zároveň jsem si představoval to, co Michal Malátný, kterému jen tak mimochodem nebylo při zpěvu občas rozumět, řekl mezi prvními písněmi: "Obdivuji vás. Já bych v tomhle počasí byl raději doma v posteli."

Tento způsob léta ...
Na následující Skyline jsem na chvíli opět vyrazil do deště, přece jen jsem je ještě s Markou Rybin neviděl, znal jsem ji zatím jen jako bývalou součást stroje Gaia Mesiah. A asi tak také zůstane, protože dokud jsem neutekl zpět do úkrytu, nezapadla mi do skyliní sestavy, byť to vypadá, že všechno klape, jak má, i když pod Kuňkou chyběl rozdivočený skákající dav. Ten pod deštníky už asi pomalu přestával doufat, že přestane pršet, protože před začátkem následujících Monkey Business dost lidí z areálu odcházelo, a to včetně nás, protože jeden z parťáků byl obhlédnout stanové městečko, které se pomalu ale jistě měnilo v bahnisko. Padlo tedy rozhodnutí dál nečekat a vzít roha. Stejně jako v noci u stanů nebyl nikdo z pořadatelů, projít přes parkoviště suchou, či aspoň čistou nohou bylo nemožné. Jeden z balících kolegů velice přesně vystihl počasí po tom, co se mu poštěstilo poznat směs bahna a kobylinců na vlastní lokty a záda: "Počasí na vyliž prdel, vole!".

Promočení jsme sbalili stany v podobném stavu a po hodině čekání v relativním suchu zahrádky u restaurace nasedli do autobusu do Pardubic. Na tomto místě se omlouvám, report již dále nepokračuje, stejně jako pro mě nepokračoval festival, který mi byl doporučen jedním nejmenovaným muzikantem a na který jsem se dost těšil. Chápu, že větru a dešti neporučíme, ovšem na další moknutí a mrznutí jsem už neměl nervů ani sil.

Jak už to tak ale bývá, sotva jsme nasedli do vlaku směr domov, nad Pardubicemi se prý vyjasnilo a dle slov kamarádky, která se pod Kunětickou Horu v noci vrátila, koncert Vypsané fiXy stál za to, že prý Márdi dělal na pódiu kotrmelce. Tou dobou jsem ale již měl na sobě čisté a suché oblečení a ulehal pod teplou peřinu...