Laura a její tygři ale dost možná o útok vůbec nestojí. Možná se pouze snaží udržet své teritorium. A možná prostě jenom stárne. Přitom podle vyjádření Karla Šůchy by se mělo jednat o bezmála rockovou nahrávku. Navíc, díky minimu střihů, o kolekci syrovou a údernou. Hned první skladba, kterou je titulní "Nejsou malý věci", však působí spíše dojmem unaveného koně. Do cíle sice doběhne, ale asi o hodinu později, než by měl. Naštěstí je vzápětí všechno jinak. "Peníze" už tepou v zavedeném rytmu značky Laura a její tygři. Věrný posluchač může začít pogovat. Třetí "Zigi Zigi Bom" poprvé představí dámský vokál v podobě silného hlasu výtečné Lenky Nové. U ní platí, že je v podstatě jedno, co zpívá, protože vždy dokáže svým výrazem zaujmout. Díky ní je tak deska přeci jenom snesitelnější. Postupem stopáže se totiž odhalí koncept alba - na každou dobrou písničku tu připadá jedna špatná.

Příjemné "Nádraží" nezatížené přecitlivělostí podobně zabarvených milostně melancholických duetů je vystřídáno počinem "Miláčku věř mi", který jako by byl odposlouchán z toho nejhoršího na parketu bigbítových tancovaček minulého století (a že jsem se na ně nachodil). Stejná situace se opakuje i o chvíli později. Snesitelné "Zbytky lásky" nahradí tuctová záležitost "Anna se ztrácí". Té nepomůže ani snaha o výtvarně zajímavý videoklip. Navíc všichni už dávno víme, že "Slečna Anna je za vodou".

Podobně rozpolceně se to má i s texty. Je dobře, že alespoň někdo v nich má odvahu reflektovat společenské dění či nálady. Karel Šůcha ji navíc umí ošperkovat lehkou provokací ("Někdy je to těžký"). Zároveň se však nedokáže vyhnout zbytečnému plkání ve jménu odhalení odhaleného ("Mediální svět"). Neokázalé vystihnutí postdemokratického postoje ("Da, Da, Yes") zatluče dryáčnickou rétorikou na první signální ("Nejsou malý věci"). V případě příspěvků na téma vztahy poskládá banality do neurážlivého celku ("Nádraží") stejně dobře, jako je poskládá do ještě větší banality ("Miláčku věř mi").

Příspěvky na album "Nejsou malý věci" vznikaly pět let a kapela k němu připravila dvacet demosnímků, což je na tak dlouhé časové období poměrně málo. Nelze proto jednoduše doporučit, že měla počkat na lepší materiál. Předností Laury a jejich tygrů je však především živé hraní a některé z novinek se v něm určitě neztratí. O desce samotné se to ale v regálové záplavě konkurence už tak jednoznačně říci nedá.