Třídíme odpad, recyklujeme, zkrátka šetříme přírodu, jak nejlépe to jde. Tímhle heslem se letos rozhodli řídit organizátoři. A tak se první dvě desítky odvážlivců, dvacet kluků a tři statečné slečny, do Hradce Králové vypravili z Prahy na kolech. Co se dělo po cestě, vím jen z doslechu, ale zřejmě to stálo za to. Bylo to prý dokonce megahustý. Zastávka v Úvalech na buřtovém rautu od Divokýho Billa, koupání na Adama, prohlídka starého areálu v Českém Brodě a k večeři steaky - těžko odolatelná lákadla pro cyklisty pro příští rok. Méně sportovně založení jedinci ale přijeli vlakem či autobusem. Spolu s nimi i my ostatní, co jsme neekologicky přicestovali vlastním vozidlem, jsme alespoň pečlivě třídili odpad. Sem tam byly dokonce v areálu k vidění elektromobily. No, organizátoři mají velké, významné plus...

Den 0. - Rozjezd mezi hangáry
Na Večírek pro nedočkavé, jak se nazýval nultý den festivalu, kdy byl v provozu jen velký hudební stan se dvěma pódii, dorazilo kolem osmi tisíc lidí. Těm se představily především kapely tuzemské, nebo alespoň s českými kořeny. Mimo jiné tak pódia brázdili The Chancers, osvědčeně festivalový a ohraný Medvěd 009 či jazzový trumpetista Laco Dezci. Hlavním negativem zůstal jen přívalový déšť, který se v pátek večer přihnal k letišti. Naštěstí to ale byly poslední kapky prodlouženého víkendu.

Den 1. - Včera vyplavený, dneska splavený
Přestože sluníčko schovávaly mraky, děsné vedro nás ráno stejnak vyhnalo ze stanů. Většina si to tedy namířila k nedalekému rybníku, který skýtal vpravdě osvěžující koupel, až z toho "pořádně tvrdly bradavky." První oficiální festivalový den zahájil mimo jiné francouzský metal 7 Weeks, na který nalákala slibná zvuková zkouška (a mimořádně fešný bubeník). Nakonec jsem trochu litovala. Je jasné, že mají Francouzi v oblibě kapely jako Foo Fighters, ale postrádají nápaditost. Musí se jim ale nechat, že jejich energický koncert byl výtečným probuzením. V divoké jízdě pokračovalo i polské hácéčko Chico. Neumělá angličtina a beztvarý rámus si však moji pozornost dlouho neudržely.

Zato francouzské duo The Inspector Cluzo hodnotím jako objev festivalu. Dva chlapíci v kvádrech nejdřív spustili rozněžnělou písničku, brzo však dokázali, že jsou přesně ty typy, co se s ničím neserou. Na světelných tabulích se objevil zdvižený prostředníček a pánové se s francouzskou noblesou rozjeli. Jen ve dvou vytvořili doslova elektrizující podívanou. Chvílemi to sice znělo, jako by Bee Gees zkoušeli metal, ječák zpěváka však skvěle krájel úderné bicí a ostřejší kytaru a publikum tuhle ztřeštěnou, svižnou a také vtipnou show náležitě ocenilo.

V průběhu sobotního odpoledne se začal areál plnit, na hlavní hvězdy večera se přijelo podívat ke dvaceti tisícům lidí. Některé kapely mají svoje specifické a hlavně oddané publikum. Mnoho nadšenců se do Hradce sjelo jen kvůli vystoupení Static-X. Ti byli sice zpočátku rozladění, že nemůžou hrát pod širým nebem, na elánu jim to však neubralo. Naopak, byli nadšení ze svých fanoušků a frontman Wayne Static i ze své věrné kopie s černými vlasy výhružně trčícími vzhůru. Takřka strojová přesnost, nekompromisní industriál i silné melodie - to vše smíchané s dusnem vytvořily na Cool stage slibovanou pekelnou atmosféru.

Úplně odlišné představení než Statici měli na svědomí britští videohráči Hadouken!. Byli přesně takoví, jaká je jejich pověst. Mladicky horliví, drzí, arogantní, tak moderní, jak jen to jde, a, ano, povrchní. Hrátky s osvětlením i elektronikou, značkový hadry a nátěr monotónně neřízené energie. Jejich kořeněný new rave mě ve své syrové, nedotažené a povrchní podobě nezaujal. Stovky nadšenců postávajících okolo však byly evidentně jiného názoru.

Pauzu mezi britskými hvězdami vyplnila jízda Freestylers. Kdo si chtěl zatančit a pořádně zařádit, nemohl si sobotní večer zvolit lépe. Breakbeatoví mistři Freestylers jsou pravým opakem britských usmrkanců Hadouken! Suverénně si pohrávali nejen se samplem a podobnými pozlátky, ale také se svým publikem. Štafetu od Britů pak převzali Skyline, se kterými se pařilo přes půlnoc.
Kateřina Červenková

Den 2. - Den kocoviny
Nedělní dopoledne přivítalo návštěvníky festivalu slunečním žárem. Kemp i přilehlé okolí se proto zaplnil kulturisty amatéry. Už s tebou nikdy nebudu nikdy pít, už nikdy si nedám teplej rum, bylo slyšet kol kolem. Stejně pít budou a stejně si nakonec zase třeba i ten teplý rum dají.

Koncertní odpoledne se topilo v podobné letargii, ze které se lidem podařilo vymanit až díky vynikajícím německým Derfine. Škoda jen, že si v líném čase na ně nenašlo cestu víc diváků. Derfine se však nenechali rozhodit a předvedli vystoupení, kterému by slušela i účast v pozdějším line-upu, kdy by měli větší dopad.

V podstatě všechna představení zahraničních kapel byla v neděli odehrána s maximálním nasazením. Bohužel je prolínala nevýrazná, místy až unylá šeď výkonů kapel českých. Jak zaplnit prostor před hlavním pódiem předvedli slovenští Polemic, na které si našlo cestu zhruba dvojnásobek posluchačů oproti vystoupení Sto Zvířat, kteří na stejném místě hráli zhruba devadesát minut před tím.

Podvečer byl ale nabitý. Prostor před stagí se poprvé zaplnil do posledních míst a tisíce lidí si prozpěvovali známé textyAnety Langerové. Další nálož přinesli irští Therapy? s mixem punkrocku a grunge, které si přítomní užili v rámci jedné poskakující masy. Hitem se stalo i lehce žoviální vystoupení amerických Mucky Pup, kteří hltali pivo v plechovkách po litrech a pouštěli mezi diváky energickou jízdu s tvrdým soundem i texty. Festival v tu chvíli hlásil překonání návštěvnického rekordu dvaceti dvou tisíc lidí z minulého roku, a to o více než tři tisíce.
Matěj Vaněček

SKA-P jsou dávno za svým vrcholem, ale u nás jsou téměř nedotknutelí. Jejich živý set jen potvrdil, že je to kapela s cirkusáckými zvyky, co odporně tlačí své trapné ideologické názory. Neustálé zesměšňování USA, které je v některých kontextech zcela mimo mísu, působilo komicky. Hudba, které samozřejmě nechybí náboj, nicméně jednoduše postrádá cokoliv originálního byla v pozadí s jejich teatrálními výkony. Energie a silné melodie? Dejme tomu, ale o Michalu Davidovi v televizi říkali, že má taky silné melodie, jestli mi rozumíte. Není melodie, jako melodie. Opravdu to chvílemi bylo jako v šapitó a já jsem se nekonečně nudil. Některé věci nikdy nepochopím, jednou z nich je i popularita SKA-P. Jejich výkon byl křečovitý a těžce průměrný. Rock For People ale byl na nohou a jejich koncertem žil. Bohužel. Pokud totiž srovnáme úroveň SKA-P a Arctic Monkeys a následně se podíváme na přijetí od diváků, je to k zamyšlení. Španělský Kabáti stylu ska říznutý loutkovým divadýlkem pro děti, co mají potřebu se vytyčit. Popularitu u starší generace nepochopím už vůbec, pomyslím si něco o prosťáčcích a zmizím.
Tomáš Tenkrát