Pryč jsou doby, kdy Christophe le Friant lovil právníky, aby mu zachránili kůži před nařčením z kopírováním. Půda se pod ním zatřásla díky singlu "Gym Tonic" - ozvala se totiž Jane Fonda (její hlas byl vysamplovaný z jakési videokazety aerobiku) a své výhrady měl i Thomas Bangalter (z Daft Punk), který mu pomohl tuto věc produkovat a posléze se čertil za ukradené nápady. Možná se už Bob Sinclar poučil, ale s novou deskou "Born In 69" si zas koleduje o malér. Od poslechu celkem odrazuje úleťácký obal, který aspiruje na první desítku podobně laděných a nevkusných slátanin.

Bob rád míchá styly, což v dnešní době není vůbec na škodu. Na tomto exkurzu brakuje staré houseové a raveové zvuky (návrat ke klubovým kořenům mu ale nevěřím, i kdyby se stavěl na hlavu), rovné beaty - vše však rozmáznul do ovlivnění reggae a disca, v závěru se ozve i orient. Je léto, tak to lze chápat jako celkem logický krok. Shabba Ranks (vzpomínáte si na "Mr. Loverman"?) skotačící v "Love You No More" je asi největším ternem, jinak opakujících se struktur.

Sinclar paří v ragga rytmu a "Lala Song" je obyčejná tucka do rádií, které vám rychle poleze na nervy. Žádné překvapení v jeho tvůrčím procesu nečekejte, pokračuje přesně tam, kde minule skončil ("Western Dream"). Kdo by se měl tentokráte ozvat, je určitě Bob Dylan. Na "Born In 69" je trestuhodně do jakéhosi eurodance švihnutá "Mr. Tambourine Man". Nevolnost pak léčí snad jen dvojice "Peace Song" a "We Are Everything" - jakési agitky za dobré věci na tomto světě, ty zlé jsou utajeny (pro jistotu).

Bob Sinclar se svou novou přezdívkou "Lala" mašíruje diskotéky a nepřekračuje práh svého vlastního teritoria zábavního průmyslu. V létě to bude fungovat, ale s prvními mrazíky tento klenot odložíte k ledu. "Born In 69" je rychle kazící se zboží pro rychlou spotřebu a jen se slzou v oku zamávejte jeho klubovým začátkům, jsou totiž navěky fuč.