Měl to být jen obyčejný výlet na koncert, žádná velká očekávání a spíše radost vidět opět živě Pet Shop Boys. Večer zahajovali mladíci z Das Gezeichnete Ich, tato kapela z Berlína jim předskakovala na všech německých koncertech. Předvedla sedm písní, ve kterých se objevoval klon Keane, Coldplay nebo velkého vzoru Herberta Grönemeyera, vcelku fajn muzika. Kdyby nezpívali převážně německy, možná by se dostavil i úspěch mimo hranice domoviny. Pak však přišlo hodinové čekání, během kterého došlo na několik beanovsky tragikomických chvil, kdy se na pódiu nedařilo postavit dvě zdi z velkých krychlí. V závěru byl již technický doprovod britského dua hecován po střechu napěchovaným amfitéatrem v lipském Clara Zetkin parku.

Pokud na minulém turné PSB překvapili obří krychlovou konstrukcí, která se dala jakkoliv přestavovat, na Pandemonium On Tour tento koncept (vycházející z obalu aktuální řadovky "Yes") dotáhli do nové dimenze. Pódium bylo plné různých krabic mnoha rozměrů (některé ukrývaly i překvapení jako například stříbrné balónky ve tvaru srdcí), z největších byly pro začátek postaveny dvě obrovské zdi, které společně s Chrisovým pultem tvořily i projekční plochy pro nápadité obrazové sekvence a 3D efekty. Omezený prostor v Parkbühne však neumožnil plné stavební využití navezeného množství krychlových objektů (soudě dle fotografií kolujících na internetu), což byl jediný škraloup tohoto večera. Neil Tennant během sta minut vystřídal několik kostýmů, nechyběl pro něj ani typický elegantní smoking a buřinky. Chris Lowe ovládal dvoje klávesy, laptop, hrál na elektronické bicí, střihl si krátký zpěv ("Integral") a taneček ("In The Night"). Nechyběli do pestrobarevných kostýmů oblečené tři tanečnice a jeden tanečník (a vokalisté v jedné osobě) a skupinka dělníků v bílých přilbách, kteří průběžně přestavovali konstrukce z oněch krabic.

Pet Shop Boys si na hudební produkci pozvali Stuarta Price, jenž namíchal i medley, které předvedli na letošních Brit Awards. Během show tak došlo na několik propojených celků, které si zjevně oblíbili a v nichž zazněly třeba i krátké fragmenty velkých hitů ("Domino Dancing"). Stuart dal hlavně všem skladbám nový vzhled a energii. Pet Shop Boys si dovolili i některé důležité záseky ("So Hard" atd.) své dráhy zcela vypustit a porušili jednu tradici posledních několika let - to když "Go West" nezaznělo jako finální track v přídavcích. Nejvíce kompozic bylo vybráno z jejich debutu "Please" a zákonitě z novinky "Yes". Samotný setlist byl výtečně poskládán, koncert měl strhující tempo, i když obsahoval blok pomalých písní.

Nástup během "Heart" byl ve znamení zakrytých hlav do krychlí, ty však byly sundány před následnou "Did You See Me Coming?". Prvním velkým momentem byl přechod písní "Building A Wall", "Paninaro" a "Go West", během něhož došlo na zboření oněch obřích stěn (zjevný vtípek na "The Wall" Pink Floyd a potvrzení pradávného vzkazu, kdy Pet Shop Boys prohlásili, že rockové koncerty jsou nuda). "King's Cross" se záběry z místa, kde v roce 1987 vypukl požár ve stanici metra, "Jealousy" se skvostnou choreografií tanečníků, kteří v závěru předvedli žárlivou scénu a házeli po sobě volně loženými kostkami - to byly další vrcholy. Když na scénu přišel Neil s královskou korunou a odzpíval část hitu Coldplay "Viva la Vida", bylo jasné, že je na spadnutí megahit "It's A Sin". Skalní fanoušky určitě potěšila nová kraftwerkovsky chopená verze písničky "Two Divided By Zero". A když se po přídavcích "Being Boring" a "West End Girls" rozezněla "You Are Not Alone" Michaela Jacksona, nebylo potřeba žádného komentáře a z publika se ozvalo jen hlasité povzdechnutí...

Pet Shop Boys jedou bez nadsázky své nejlepší turné od dob "Performance" z kraje devadesátých let. Nabízejí na něm propracované nápady, humor, ironii a nadhled - to vše zabalené do pestrobarevného světa vržených kostek. Pandemonium On Tour by mělo pokračovat i příští rok a doufejme, že dojde na návrat této dvojice i k nám.