Podtitul alba "Koňské síly" zní "1991-2007". Starý zákon ústeckého regionu se ale váže spíše na dnes již do jisté míry zidealizovaná devadesátá léta. Místo vzniku: labskoústecké undergroundové podhoubí.

Houpací Koně jsou neprávem přehlíženým souborem tuzemské kytarové scény. Ještě tehdy, když patřilo dnes masově rozšířené "indie" do slovníku cizích slov, Imlauf pod komíny ústecké chemičky stíral síru ze zašlých zdí a pečlivě ji nanášel do notýsků a na kytarové struny. A právě tento příběh vypráví "Koňské síly". Výběrové album často nevydaných písní z dávné historie Houpáčů.

Na počátku tvorby poslední ryze undergroundové kapely v Česku byla nasranost. Hardcore a punk. Rozhodně se však nejednalo jen o odmítavou pózu typu "Ich bin dagegen". Příběhy z Imlaufovy hlavy totiž zpětně připomínají dnes tolik opěvované světy Márdího San Piega, jenže Imlauf je na rozdíl od frontmana VF básníkem v pravém slova smyslu a navíc pochází z nehostinného Severu. Zvukomalebnost a významová mnohoznačnost tak není sestrojena strojově, ale je pro umělce od Mariánské skály vrozená. "Nejspíš jsi převlečená za Vietnamku a miluješ Ho-Či-Mina, nejspíš seš jiná než já a ve mně zůstala jen mrtvá zóna - pak u baru ta mrtvá zóna - v mauzoleu LSD - a s tím to ještě jde! Bože, proč jsi mě opustila? Zůstala z pěší zóny mrtvá zóna! Bože, proč jsi mě opustila?"

Mezi fanoušky Sonic Youth se neřadí jen Benjamin Slavík, ale i Jirka Imlauf - a na "Koňských silách" je to znát. Inspirace angloamerickou kytarovou scénou je přítomna na obou nosičích: zatímco první vznikl v klasickém, tedy fyzickém provedení, druhý je včetně bookletu ke stažení zdarma na domovské stránce kapely.

Při poslechu "Koňských sil" nastává dilatace času, kdy volně plujete proti jeho toku a on se ve své současné podobě rozepíná daleko za hranice běžného chápání. Díky oběma deskám v něm cestujete a jen přehazujete výhybky mezi jednotlivými vývojovými stádii kapely. Dojde na agresivní energické polohy, určené pro rozverné rozvedené servírky, ale i na něžná Imlaufova vyznání, adresovaná enormně senzitivním, emočně vypjatým bytostem napříč vesmíry. Škoda jen ohraničenosti prostoru, v jakém kdy Houpací Koně mohli experimentovat, neb píseň "Am I The Only One" by se dost dobře mohla stát žebříčkovým hitem v kterékoliv zemi na západ od Krušných hor.

V bilanční podobě je nepřehlédnutelný faktor Romana Doležalová, Houpáčům totiž dnes ženský vokál schází. Imlaufova dekadentní poezie je přece nejvíce působivá právě z úst zdánlivě křehkých bytostí, "Černý prádlo" budiž jedním z přikázání.

Pochvalu si kromě bývalých i současných členů kapely zaslouží bard tuzemského androše a nezávislé scény Lábus, který prostřednictvím svého lounského vydavatelství Guerilla Records spáchal jeden z nejpodstatnějších počinů letošního roku. Bilanční výběr labskoústecké lokální kapely totiž obohatil graficky velmi vydařeným bookletem, ve kterém se kromě textů a sestav kapely objevují i autentické fotografie a vzpomínky těch, kteří se na nahrávání jednotlivých písní podíleli.