Shingai Shoniwa studovala na stejné popové akademii (Brit School) jako třeba Amy Winehouse nebo Adele. Ne že by tenhle fakt nebyl v roce 2007, kdy Noisettes vydali svůj debut, zajímavej. Amy vyhrávala jak u hudebních kritiků, tak u bulváru. Ale až s jejich novým albem se mu dostává té správné konotace. Jestli si vybavujete booklet prvotiny "What's The Time Mr. Wolf ?", bylo z jejich názvu chytře (nebo vtipně?) vyjmuto slovíčko "NOISE". Řízná kytarovka, ve které ty jemnější polohy jen tak opatrně proplouvaly. Moc jich nebylo. Taková britská variace na Yeah Yeah Yeahs, říkalo se. A koneckonců, mně osobně hodně dlouho v uších znělo "Don't give up" nebo "Answer your spirit / I gotta know right now / I see you before me / Won't you show me how." Shingai během 43 minut svůj vokál prohnala po rozmanitém terénu svých hlasových možností. Nebála se zaječet, ani tak jakoby našeptávat. Ty soulové prvky, které by ji pojily s Amy nebo později s Adele, pečlivě schovala za riffy Smithovy kytary.

V roce 2009 může "Noise" v jejich názvu klamat stejně tak, jako že Of Montreal nejsou z Montrealu nebo že Eagles Of The Death Metal nehrajou metal. Na druhou stranu je pravda, že se ho nesnaží zvýraznit z celkového Noisettes (=kuličky). Kosmetická změna, která má v důsledku mnohem větší výpovědní hodnotu než kecy Peta Dohertyho o jeho vyléčené závislosti. Kolik je hodin, se znovu ptát pana Wolfa nebudete. Viděl bych to nějak takhle - už žádné rozlité pivo nebo prokalená noc, spíš kavárenské prostředí, čaj o páté nebo drahá whisky. Na zdi visí plakáty Morcheeby z roku '98, z rádia hraje Santogold a v televizi běží muzikál "Chicago".

Dobře, možná v tom rádiu hrajou i Amy... ale je taková vznešenější, nebo jak to říct, rozumíte, ne? Spojitost s Brit School dostává jasnější tvar. Tak jako Morcheeba byla hlavně o Skye Edwards, nová deska Noisettes je hlavně o Shingai Shoniwa. Kdyby "Wild Young Hearts" vyšla jako její sólová deska, nikdo by neřekl ani popel a určitě by patřila mezi ty zábavnější UK girls. Kabaretní rozmanitost, předstírané pohyby, kulisy, ale upřímné pocity. Ta červená barva z bookletu jde cítit i v hudbě. Taková ta erotičnost holek, které kouří cigarety ze špičky.

A možná to je pro někoho ten problém. Kulisa pro eleganci, která největší slávu nejspíš zažije v klubu prominentních dívek, pro které je pivo předobraz vesnice. Každej si musí vybrat, co mu vyhovuje, co mu víc ukojí chuťové pohárky. Za sebe říkám - chutnalo mi.