vystoupili: Metallica, Placebo, Limb Bizkit, Slipknot, Chris Cornell, Guano Apes, Die Toten Hosen, Nine Inch Nails, Mastodon, Kaiser Chiefs, Machine Head, Trivium, In Extremo, Staind, Static-X a další
místo: Pannonia Fields II, Nickelsdorf
datum: 19.-21. června 2009
Fotogalerie

S trochou nadsázky tvrdím, že na Novarocku by se zabavil i hluchý. Co takhle mladí kluci, co si uprostřed rušné cesty k pódiu postaví bazének, napustí vodou a pak se pár hodin spokojeně valí s plechovkou piva v ruce? Nebo dva exoti v sado-maso maskách, pobíhající po louce a šlehající se bičem do zad? Taky jste mohli potkat povedený páreček chlapců v miniaturních tangách nebo dokonce dalšího exhibicionistu jedoucího na Adama mezi kadiboudami na korbě toi-toi auta. Občas to bylo ještě silnější kafe. A co Češi? Spočítal bych na prstech jedné ruky, kolikrát jsem slyšel češtinu. Jednou to ovšem stálo za to: "Odkud jste?" ptá se mě čtyřicátník chvíli před začátkem Faith No More. Odpovídám, že z Prahy. "No jo, Pražáci, čů***i", on na to.

Jednoznačně nejlepší vystoupení celého festivalu mají na svědomí hned první večer Faith No More povstanuvší po jedenácti letech z popela. Jakkoliv k této kapele nechovám nijak výjimečné sympatie, huba mi padá po několika minutách: galavečer začíná skvostným art-rockovým coverem "Reunited". Čtyřicátník Patton přichází oblečen do elegantního vínově červeného, který skvěle ladí s jednoduchým pozadím scény. Ale co ta hůl? V pořádku, zpěvák kulhání jenom simuluje. S hůlkou pak divoce šermuje kolem sebe při rychlejších písních. Zvuk nemá od začátku konkurenci, stejně tak instrumentální umění ostatních členů. Patton střídá jednotlivé polohy jako mávnutím kouzelného proutku. Při pomalejších skladbách se klidně prochází po pódiu a soustředí se zejména na čistý zpěv, spustí-li však kapela něco tvrdšího, stává se z něj vzteklý tygr. "Epic", "Ashes To Ashes", "Stripsearch", "Midlife Crises" nebo kultovní "Easy", a fanouškovo srdce plesá. Mimochodem, 17. srpna tahle formace zazáří v Praze. Doražte, to prostě musíte vidět na vlastní oči!

Hvězda Placebo září stále jasněji a stejně zářivou show předvedli i na Novarocku. Oficiální program oznamuje dvouhodinový set, z kterého je ale nakonec devadesát minut. Placebo sice začínají třemi pro mě neznámými skladbami z nové desky, ale rakouské publikum kupodivu zpívá. I v dalším průběhu se objevuje dost nových věcí a vysvětlení přichází zanedlouho: frontman děkuje lidem, že si desku kupují a dodává, že v Rakousku je momentálně tou nejprodávanější. Podobný úspěch nemá několik surfařů nad našimi hlavami, kteří po pár metrech skončí bez zájmu na bahnité zemi. Větší úspěch však budou mít o den později. Trochu mě rozčiluje Brianova image, slušňácký ohoz se mi příliš nezdá, stejně jako jeho culík. Naopak nadšený jsem z výkonu nového pokérovaného bubeníka, ten si to dává neuvěřitelně. Výtečná vizuální světelná show jenom podtrhuje tu hudební.

Relativně čisté a osvětlené splachovací záchody, dostatek toi-toi budek, funkční sprchy, chytrý stánek s nezbytnými potřebami pro stav nouze (spacáky, stany, zubní pasty...), bezkonfliktní pořadatelská služba, avšak ne vždy hovořící anglicky, průměrně zvládnuté tlačenice před branami ke stagím, naproti tomu naprostá nula jakýchkoliv informací v angličtině, nedostatečně fungující úklid a přepálené ceny všeho od jídla po bungee jumping, tak vypadal Novarock očima musicserveru.cz. Sečteno podtrženo, stále jasný nadprůměr.

Čtyři dny před rakouským vystoupením se Limp Bizkit ukázali v Praze. Nezbývá než konstatovat, že stejně skvělý dojem, co podle reakcí nechali v naší metropoli, zanechali i na rakouském festivalu, a to z několika klíčových důvodů. Za prvé: naprostá většina skladeb pochází z veleúspěšného alba "Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water". Pecky jako "My Generation", "Hot Dog", "Take A Look Around" nebo "Boiler" prostě nemohou skončit jinak než ohromnou párty před pódiem. Za druhé: stará parta je pohromadě. Zejména Wes Borland, zmalovaný podobně jako v Praze, je u bizkitů prostě nenahraditelný, což dokazuje po celou dobu. Za třetí: Fred Durst je pro fanoušky ikona a ať udělá cokoliv, dav šílí. A to nechtějte vědět, co se stane, když třeba vyleze na zábranu přímo před diváky. Za čtvrté: zvuk je sice extrémně přebasovaný, to se příliš nepovedlo, ale v kontextu hudby Limp Bizkit to vlastně nevadí. Durst je slyšet a to je důležité. Jediným negativním momentem je tak pouze skladba "Behind Blue Eyes", které by se měli LB vyhýbat obloukem. Využívám zkrácenou metodiku Petra Doupala použitou v reportáži z pražského koncertu a je to jasných 9/10! Po bezkonkurenčních FNM stříbrná pozice.