Když hned v úvodu prozradím, že část orchestru kolem lídra Benedikta H. Hermanssona působí i v jednom z nejvýznamnějších vývozních artiklů islandské hudby Sigur Rós, možná vám hned naskočí představa velkolepých krajin pod těžkými šedými mračny. Ale opak je pravdou, písničky Benni Hemm Hemm jsou totiž tak pozitivní, jak jen islandská hudba může být, přitom svůj původ nijak neskrývají. Ostatně být z ostrova sopek a pradávných vikingských mýtů znamená ve světě nezávislého rocku a popu jistou exkluzivní značku.

Hned v úvodních fanfárách "Beethoven í Kaupmannahöfn" se ocitnete na pohádkové cestě rybářskou loďkou kolem světa. Podíváte se do Pákistánu, Afghánistánu, Rumunska nebo Latinské Ameriky. Motivy world music však hudbou nijak neprostupují, to nechávají Benni Hemm Hemm jinak zaměřeným kolegům. Snad jen ozvuky amerického folku a country jsou znatelné ve věcech jako "Riotmand" či "Murta & El-Paso", což už si však posluchači zvykli i na předchozích deskách kapely. První polovina alba dává až příliš na odiv orchestrální zvuk, naštěstí ke konci se trochu rozčlení a třeba nedělně rozespalá "Early Morning Rain" přináší tolik vítanou změnu nálady a tempa.

"Murta St. Calunga" váš život rozhodně nezmění, na to je moc laskavá a milá včetně hladivého vokálu Benedikta Hermansoona, který vystřídá několik jazyků od islandštiny po francouzštinu. Jistě však potěší fanoušky inspirativního popu Múm, Stereolab i Jense Lekmana. Umírněná akustická poloha jim navíc sluší často víc něž rozevláté smyčcové a dechové pasáže, což je nejlepší pozvánka na strahovskou Sedmičku, protože tam vystoupí jako kvartet.