"Chtěla jsem natočit album, které by si mohla poslechnout i moje matka," prohlásila Kevin Blechdom - zpěvačka, performerka, multiinstrumentalistka a studentka elektronické kompozice ze San Franciska - o svém aktuálním, v pořadí jíž třetím dlouhohrajícím sólovém počinu "Gentlemania". Ti, kteří již s touto osobou v minulosti měli co do činění, musí tušit nějakou zradu: dvě sólová alba "Bitches Without Britches" (2003) a "Eat My Heart Out" (2005), která má dosud na svědomí, jsou totiž třeskutým elixírem excentričnosti, záměrné banality a béčkovosti, nadsázky a občas taky pořádné hitovosti. Vedle sebe tu najdete veselou píseň o zoofilii ("Interspecies Love") a cover Tiny Turner ("Private Dancer"). To všechno za použití Kevinina často až hysterického, ale charakteristického a i technicky pozoruhodně kvalitního vokálu o značném rozsahu, převážně lo-fi elektroniky sahající od dětinskosti až po sofistikovanost (dozvuky experimentálního laptopového projektu Blectum From Blechdom - ukázka), ale i banja či klavíru. Podtrženo a sečteno, jde o kombinaci, která může u jedinců alergických na zmíněné přísady vzbudit značnou iritaci, pro ostatní však může znamenat vynikající - zábavný, čerstvý a originální - šok. A to zvlášť na první poslech, při kterém se překvapení sypou ze všech stran.

Ale skokem zpět k počinu letošnímu. Šance, že Kevinina matka spolu s dalšími odpůrci excentrických záležitostí nebude tentokrát nucena sáhnout po vypínači již v průběhu první skladby, existuje - "Gentlemania" se totiž nese v o poznání decentnějším a uhlazenějším duchu než její blázniví předchůdci. Kevin, které opět asistuje hudebník a producent Mocky (třeba spolupráce s Feist či Jamesem Lidellem, který dodává podpůrné vokály i zde), víc než kdy jindy dává průchod svému vztahu ke country a klasickým muzikálům a bláznění s lo-fi elektronikou střídá vesměs umírněná kombinace zpěvu, klavíru a banja.

Jestli zůstal humor? Zpočátku o tom není sporu. Hned úvodní "Gravity" zahajuje dramatický klavír a Kevinin neméně patetický vokál; ten ale náhle mile absurdně vyletí do kvílivých výšin, náladu přepne rozverné banjo a vše vyvrcholí skočným refrénem. "Lazy" zahajující příkladně kňouravou country kytarou zase změní kurz vyloženě hitovým a přímo hvězdně odzpívaným refrénem, navíc rozmáchlým díky doprovodu saxofonu. A cenu pro zvrat nejvtipnější získává "Monster", která z předstírané balady nečekaně propukne v mistrnou, vyloženě chytrou parodii country/bluegrassu se vším, co k tomu patří ("yihaa!"). Zkrátka trojice povedených skladeb, které obsahují přesné poměry skvěle vypozorovaných i podaných žánrových klišé, "nepatřičných" prvků a hitovosti. Kromě toho ani na moment nenudí - "Lazy" je včas ukončena efektním prásknutím biče, v "Gravity" Kevin zábavně skáče z oktávy do oktávy a podobně vychytaných, úsporných, ale účinných detailů (tleskání) je tu celá řada. Paráda!

Jenže to jsme skončili u třetí skladby, že? Smutnou pravdou je, že po počáteční precizní vyváženosti a chytlavosti se "Gentlemania" pomalu sesouvá směrem k nudě. Příkladnou popovou baladu "Running Away" s už spíš jen mírnými intonačními náznaky ironie, oproti "Monster" taky už typičtější odrhovačku "I Thought I Knew You" i úplný závěr v podobě muzikálové "You Changed My Life" by přesto i koncepčně nebylo ještě tak těžké skousnout - navzdory tomu, že tyhle skladby jsou skrz naskrz spíš poctami jednotlivým žánrům, v sobě určitou hitovost či sílu mají.

To by ovšem musely být pouhou výplní dalších nekompromisních zářezů, které už nepřicházejí - zprvu účelné využívání klišé se najednou kvůli jejich převaze nad zábavností a chytlavostí jeví ve zbylých skladbách spíš jako samoúčelné. Pádným argumentem, proč poslech alba někde v půlce neutnout není ani nejulítlejší "Tell Me Where It Hurts" (snad hybrid sadomasochismu a jízdy na koni?), která spíš než ryzí pobavení dokáže v lepším případě vykouzlit lehký úsměv.

Snad právě upřímný vztah Kevin Blechdom k pokleslým žánrům způsobil, že navzdory výtečnému začátku na "Gentlemanii" trochu uvízla mezi jejich prostou interpretací a parodií. I přes rozpačité hodnocení je však na místě upozornění na trojici jejích tuzemských (Praha, Brno, Pardubice) zářijových vystoupení s koncertním projektem Barnwave. Ohlasy z roku 2004, kdy se Kevin v Praze objevila v rámci festivalu Alternativa, hovoří o hodně vtipném a zároveň originálním zážitku a podle všeho ani tentokrát určitě zdaleka nezůstane jen u těch klavírních balad a country - které na své studiové novince Kevin přece jen mohla celkově podrobit o něco většímu znásilnění.