Tahle kapela jednoznačně razí heslo "Když tě nikdo neposlouchá, tak křič!" A křičí o sto šest. V pravdě řečeno nejsem přílišným fanouškem crust punku, ale zase jím neopovrhuji, protože to je hudba, která slouží v prvé řadě k prezentaci názorů, ne k uměleckému požitku. Velká část kapel vyznávajících tento styl je stěží rozlišitelná. Jsou však i výjimky, které přinášejí potřebné osvěžení a kapku invence. Nejzářnějším příkladem budiž právě Němá barikáda a její novinka "S maskou lidumila". Ta je po dlouhé době tuzemskou punkovou nahrávkou, která výrazně překračuje stopáž třiceti minut. Takřka dvojnásobně.

Na ploše dvaceti songů toho najdeme opravdu mnoho. Intro a outro, dvě coververze a sedmičku live songů. Už pohled na obal jasně ukazuje, kam se bude nahrávka ubírat. Postava na obalu je z poloviny kostlivec a zčásti lidská bytost stažená z kůže. To vše na pozadí amerických bankovek. Dolary jsou však znehodnoceny čímsi, co nejsem schopen a radši snad ani nechci identifikovat. Ano, tady se bude hodně kritizovat. Booklet je pak vybaven texty a jejich komentáři od kapely, což považuji za veliké plus. Vše je pak doplněno kresbičkami, které mnoho optimismu nevzbudí. K tomu všemu je pak uprostřed bookletu série opileckých fotografií kapely, což ale sráží vážnost desky.

Němá barikáda (Bandzone.cz) mísí crust punk se silnými prvky metalu. Místy jako bych slyšel dávné české klasiky z Masters Hammer, hlavně co se zpěvu týče. Ostatně jedna ze zmiňovaných coververzí je od Kryptoru a druhá od Napalm Death. Textově jde pak o velmi angažovanou záležitost. Kritika expanzivní politiky USA, církevních institucí, beznaděj, odpor k systému a i odpor k policejním složkám. Je asi na každém z nás, jestli se s texty ztotožní, ale já s tím mám občas problém. Policejní složky beru jako důležitou věc a politický systém rozhodně nepovažuji za tak špatný. Ale je to jejich svaté právo. Hudebně je to pořádná rychlovka v jedněch vyjetých kolejích. Ovšem velkou zbraní je zde kytarista, který se nebojí zasólovat a očividně ví, co si může dovolit. Jenže ani ten nemá šanci trumfnout největší pecku alba."Systém nedělá chyby 2009" je, na crustovou kapelu, velice odvážným výletem do reggae vod ve spojení s brutálně řvanými refrény.

Zvuk je pak poměrně zvláštní a specifický. Postaral se o něj kytarista kapely a na rovinu říkám, že by se mi u jiné kapely nelíbil, jenže u Němé barikády zkrátka sedí. Vtipná intra pak jen soustavně narušují vážnost celé nahrávky a na druhou stranu nutí k zamyšlení. Rozhodně nejde o nahrávku, kterou lze doporučit každému. Cílová skupina je velmi úzká, ale nic to nemění na tom, že nahrávka svoje kvality má a v rámci české crustové scény jde rozhodně o to lepší.