Stala se z toho už velká móda. O čem je řeč? O míchání stylů. Čím dál tím víc alb se už nezaměřuje pouze na jeden, ale naopak těká po širokém žánrovém poli. "Nebotrasenie" je jedním z nich. Jednoznačně škatulkovat jej budete opravdu těžko. Nejvíce ho Katarína Koščová ladí do folk-jazzového (nebo jazz-folkového?) základu a do něj pak míchá popové melodie nebo swing, jednou se dokonce inspiruje lidovkami, zkouší i prvky ragtimu a nebojí se ani čistokrevného blues. To je oproti předchozímu "Naboso" velká změna - už žádné pop-rockové pokusy. Desce to velmi prospělo. Sice těch žánrů je poměrně dost, ale díky určité spřízněnosti působí "Nebotrasenie" velmi konzistentně.

Ruku v ruce se žánrovou pestrostí jde i ta muzikantská-instrumentální. Od prvního "Nebotrasenie" až po závěrečné "Snehobranie" je zcela zřejmé, že s tímto albem si Katarína a její spolupracovníci opravdu vyhráli. Velmi citlivý je především výběr nástrojů pro jednotlivé písničky. Hudebníci přesně vystihli, kde má být pouze akusticky klavír nebo kytara, kam se hodí cello, kam kompletní band i s dechovou sekcí nebo flétna v jemně stivínovském stylu. O jednotlivých muzikantských výkonech pak nemá smysl psát, jsou excelentní podobně jako intenzita jednotlivých nástrojů.

Mnozí "Nebotrasenie" srovnávají s deskami Dana Bárty. Když se zaposloucháte do zpěvu Kataríny Koščové, máte pocit, že ty písničky spíše vypráví, ale přitom je to velmi melodické vyprávění se skvělým frázováním a dikcí. V tom se od Dana Bárty dost liší. Český zpěvák si oproti slovenské kolegyni s hlasem daleko víc hraje, zatímco Katarína jde na věc přímočařeji. S tím jdou ruku v ruce i o něco jednodušší melodie. Byl bych velmi nerad, kdyby toto srovnání vyznělo pro Katarínu Koščovou špatně. Naopak. Muzika obou má svoji specifickou, velmi podmanivou atmosféru, jíž každý dosahuje krapet jinak.

Pokud už bych měl "Nebotrasenie" s něčím srovnávat, byla by to spíš deska "Čerstvě natřeno" Martiny Trchové. Nejenže mají obě zpěvačky výborný cit pro melodii nebo pro ono zmíněné stylové míchání a naladění jednotlivých písniček, ale je radost poslouchat i výborné ohýbání rodného jazyka. Martina Trchová je v tomto sice o kousek lepší, ale to nic nemění na faktu, že obě vás donutí se na texty soustředit.

V diskusích u debutu Kataríny Koščové dost Slováků psalo, že tahle zpěvačka rozhodně není jejich SuperStar. I když to tehdy diskutující zřejmě mysleli jinak, v podstatě měli pravdu; pod pojmem SuperStar, respektive Pop Idol si představuji zcela něco jiného - zpěvačky či zpěváky zářící ve světlech ramp, znějící čtyřikrát denně z rádia a okupující špičky prodejních žebříčků. Katarína Koščová je ale zkrátka jinde. Její "Nebotrasenie" se hodí spíše do menšího klubu nebo ke sklence whiskey takového věku, že už si může koupit svoji vlastní whiskey.

Nedá se říct, že by desky první slovenské SuperStar byly někdy úplně snadno poslouchatelné, ale přece jen na předchozích dvou byly rádiové úlitby. "Nebotrasenie" je v tomto nekompromisní - do klasických rádií se už nehodí a běžný hudební konzument po tomto albu taky jen tak nesáhne. A to je na něm krásné. Zkrátka první album Kataríny Koščové, ke kterému do této doby jako Katka směřovala.