Bratrské duo Samu Kuukka a Ville Kuukka, které The Gentleman Losers tvoří, i na svém druhém albu nenechalo nikoho zpívat. Od první skladby si jede ve své instrumentální melancholické náladě. Ambientní plochy přecházejí plynně jedna do druhé. Občas se k některému motivu obloukem vrátí a dotvoří ho (výtečná "Farandole"). Jindy si vystačí pouze s ruchy bez jakéhokoliv nástrojového zapojení ("Oblivion's Tide"). A chvílemi máte pocit, že posloucháte zaprášenou nahrávku pořízenou před mnoha a mnoha lety ("Lullaby Of Dustland"), což lze s ohledem na název alba považovat i za jakýsi umělecký záměr.

Na MySpace.com profilu The Gentleman Losers lze jen stěží přehlédnout seznam jmen, která bratry ovlivnila. Jsou jich desítky. Od spisovatelů, přes filmové režiséry až ke klasické intelektuální sortě interpretů. (V okleštěné verzi seznam pokračuje i na oficiálních stránkách projektu.) Všechna ta jména trochu alibisticky přikrývají fakt minimální vnitřní inspirace jinak hudebně sympatických Finů. V obou případech tak máme co do činění se zbytečně omezujícím návodem k poslechu. "Dustland" pak, nejen díky tomu, působí jako zdařilá skládanka uložená do recyklovaného rámu. Jste rádi, že se vám ji podařilo složit, ale nakonec stejně zjistíte, že je v principu stejná jako ty ostatní.

Pokud vyhledáváte hudbu proto, abyste při ní pařili a dováděli, "Dustland" si nepořizujte. Nejspíše byste usnuli už během prvního tracku. Jestliže máte rádi muziku, která dokáže vytvořit atmosféru padajícímu listí, procházkám po zaprášených půdách, pláži či při toulání v dešti, neuděláte chybu, když sourozence Kuukkovské přiberete do rodiny. Oni budou jedině rádi, když se se svou melancholií a lehkou depresí budou moci podělit s někým dalším.