Přímí následovníci doomové tradice Black Sabbath jsou definitivně zpátky. Texaský zpěvák Robert Lowe dává zapomenout na vlasatého mnicha Messiaha Marcolina a jeho druhá deska s Candlemass i díky souhře nástrojů s jeho vokálními polohami nabízí drama, uspokojení žánrových tužeb i drobná překvapení. Personální rošády nemusí posluchače zajímat, v případě Candlemass je ale na místě upozornit na to, že jejich aktuální návrat je tak silný, až se nechce věřit, čím kapela ještě před pár lety (opakovaně) procházela.

"Death Magic Doom" zahlcuje sugestivními obrazy a ač ty kapela čerpá z klasického metalového lexikonu, ví, jak s nimi naložit, aby nevypadaly směšně. Zkušenost se projevuje mimo jiné skvělým načasováním sól, mladická svěžest je zase patrná z dramatického náboje, který jednotlivé písně i celé album mají. Proměny rytmů zde vyplývají z nátury písní a je snadné představit si, jak zpomalené kytary uvádí posluchače v očekávání další riffové exploze do varu. I díky této schopnosti kvapí skladby kupředu rychleji než u jiných reprezentantů žánru, aniž by se mu byť jen trochu zpronevěřovaly. Metalová živelnost umožňující spontánní prožitek skladeb je zde pod kontrolou zkušených a dodává jim nezaměnitelného ducha, který se rodí v místech, kde se z principu depresivní žánr snoubí s nepřehlédnutelnou vášní.

Zásadní devizou, která album povznáší nad řadové počiny všemožných následovníků, je ale tradice patrná v každém riffu. Ty v sobě podobně jako v případě kapel Saint Vitus nebo Pentagram nesou tíhu dekád a desce dodávají na potřebné zatěžkanosti. Candlemass ví, "zač je toho žánr", a tak zatímco u začínající kapely by deklamace sloganů jako "vražda a smrt" mohla být i k smíchu, Robertu Loweovi při jejich vyslovování visíme na rtech. Album tak nejen díky názvům skladeb jako "Hammer Of Doom" zachycuje samou esenci žánru. Candlemass už dnes sice neboří bariéry, ani nevytyčují žánrové cesty, pořád ale dokáží ukázat, jak pořádně hrát pomalý uhrančivý metal s epickými ozvuky.

Díky kontrolovanému patosu a kingdiamondovské dramatičnosti ztrácí kapela pozornost posluchače jen zřídka a také to činí z desátého řadového alba kapely bezmála triumfální oslavu. Hovořit o návratu na výsluní je kvůli opakovaným rozpadům a návratům Candlemass provařené. A tak si raději užívejme "Death Magic Doom" - desku, která stvrzuje smysluplnost jejich existence.