Vydali jste bestofku, teď vydáváte další výběr, i když s orchestrem, proč není řadovka?

Tomáš Polák: My jsme rádi, že jsme se vymanili po letech z procesu populárních kapel, kde takovej běžnej úzus je, že kapela většinou podepíše smlouvu s vydavatelstvím, kde má dáno, že třeba během šesti let vydá tři desky. Tím pádem vlastně vznikaj ty série řadovek. Tenhle úkol už jsme splnili, máme ho za sebou a vlastně jsme zase na začátku, jako parta, kterou to spolu baví. A začali jsme pracovat novou metodou, že si pomaličku píšeme nové písně. Pomalu, ale jistě. Zkoušíme to dělat pořád jinak, abychom nenachytali sami sebe ve svém stereotypu. Poslední nová píseň je "Venkovan kluk". Během letošního roku chceme zase vypustit další písně, aby se pomalu samy mohly zabydlovat a až jich bude dost, vydáme desku.

Co je vlastně zač ten orchestr?

Tomáš P.: Orchestr je takové bájné těleso, co se vždycky zjeví, odehraje a zmizí. A tak to bylo i s tímhle orchestrem. Pod rouškou letušek a myslivců se ale samozřejmě skrývají členové pražských symfonických orchestrů.
Tomáš Kirschner: Nejen pražských a nejen symfonických! V každém případě jsou to všechno profesionální hráči.

Jak se díváte na to, když rocková nebo popová kapela vyrukuje s orchestrem?

Tomáš P.: Nám přišlo, že kapela, co vydá něco s orchestrem, chce touhle cestou získat nějaký věhlas a to se nám moc nelíbilo. My to chtěli pojmout jako hudební souboj kapely a orchestru.
Tomáš K.: Význam slova koncert ostatně znamená souboj.
Tomáš P.: V každém případě jsme chtěli vyrovnané síly. Ale ve většině případů se kapela podřizovala orchestru.
Tomáš K.: My jsme se taky museli hodně podřizovat...
Tomáš P.: To je ten souboj vlastně! (smích)

A čí to byl nápad?

Tomáš P.: Ani kapely, ani orchestru. Ale chtěli jsme udělat klip, na který už nebyl bohužel čas, který by pojednával o lásce mezi myslivcem a letuškou, kterým není souzeno být spolu. A právě aby spolu mohli být, tak by oba sehnali nějaké lidi ze svého oboru a založili orchestr. Jenže by je samozřejmě nikdo nechtěl, tak by si najali kapelu, což bysme byli my.

Každoročně jezdíte hodně letních festivalů, baví vás víc než normální koncerty?

Tomáš P.: Tak festivaly jsou šíleně hektický, takže se někdy musí hrát, i když technická stránka třeba není úplně perfektní, ale je pravda, že i přesto nás hodně baví. Na našich koncertech je pak větší klid, takže nás baví oboje.

Lze se s Mig 21 dostat ještě dál než do vyprodané malé sportovní haly nebo velké Lucerny?

Tomáš P.: Naše meta není ve velikosti vyprodaného sálu, ale v tom, abychom se v kapele měli rádi.

A byla nějaká kapela, ve které se Mig 21 na začátku viděl, nějaký vzor?

Tomáš P.: Já si ani nevzpomínám.

To pomalu vypadá, jako když jste odněkud nedotčení hudbou vyvstali...

Tomáš P.: (smích) Jo, vypadá to, že jsme vznikli z prachu.

Šli byste radši na koncert U2, nebo Michaela Jacksona?

Tomáš P.: Mě by určitě zajímaly oba. Ale Jackson to je samozřejmě fenomén.
Tomáš K.: Možná trochu přehnal promo.
Tomáš P.: Já byl jeho zapřísahlej odpůrce a všechno, co se jmenovalo pop, jsem revoltoval. Nakonec jsem teda sám kategorii pop skončil, když jsem prozřel.
Tomáš K.: Což je pořád lepší, než "nepop".

Jezdíte ještě v dodávce?

Tomáš P.: Ještě pořád jo. A trávíme tam spolu hodně času. Už jsme ale zjistili, že je dobrý v tomhle malým prostoru neřešit žádná ožehavá témata, protože není kam utéct. Když totiž nás pět vedle sebe sedí jako v tramvaji třeba pět hodin, nemůžeme si hádky dovolit. (smích)

Živíte se už hudbou?

Tomáš P.: Já měl od dětství rád hudbu, ale nikdy jsem ji nestudoval. Mám Univerzitu Karlovu obor analytická chemie a FAMU obor zvuk. A hudbou jsem se začal zabývat dost zvláštně. A měl jsem štěstí, že jsem jednou dostal příležitost dělat hudbu k filmům a reklamám. Už deset let vydělávám peníze jenom hudbou, takže profesionální hudebník asi jsem.
Tomáš K.: Já o analytický chemii nevim nic, ale mám konzervatoř i akademii na lesní roh a celej život hraju v orchestru. Už od osmnácti. A dělám i hodně noty a aranžuju a tak, takže já se hudbou živím. Hlavně díky Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK.

Dokážete si představit, že hudba už nebude na nějakým pevným nosiči?

Tomáš P.: Asi ta doba už pomalu otevírá dveře. Jenže část lidí ten předmět asi bude chtít stále vlastnit.
Tomáš K.: Vidět tenhle předmět v krámě (klepe na nové album) a stáhnout odněkud hudbu je ale taky rozdíl. Když odešly vinily, tak všichni nadávali, že cédéčko je hrozně malý a že se to nedá srovnat s plochou desky. Tohle bych řekl, že je otázka k řešení, to estetický hledisko.
Tomáš P.: Třeba můj syn už cédéčka nemá a vlastně mu to nic neříká. Ale myslím si, že to bude nějak koexistovat. Když přišla televize, tak se taky říkalo, že už není důvod chodit do kina a že zkrachujou.
Tomáš K.: V Japonsku na Akiabaře je obrovský centrum elektroniky a seženete tam, na co si vzpomenete, včetně nejnovějších technologií. A stojí tam i velikej třípatrovej barák s černejma deskama a maj tam narváno. Každý zboží má svého kupce. Ještě mě napadlo, že by se cédéčko dalo vydat v omezeném nákladu třeba padesát kusů a o to by pak byla docela rvačka a mělo by to i nějakou cenu. To je podle mě určitá cesta.

Je něco co potřebujete říct světu?

Tomáš K.: Mě hrozně štve, že mi někdo na poslední chvíli vždycky ukradne nápad. Naposled jsem přímo konkrétně vymyslel ekologický umyvadlo na rezervoár záchodu a teď jsem to viděl v televizi, že už si to někdo patentovat nechal. Takže bych chtěl říct, že první ekologický umyvadlo napadlo mě!