Je nutné pozastavovat se pořád nad tím, co se děje v sousedním Slovensku, že se tam líhne tolik mladých, alternativních, progresivních kapel na rozdíl od nás? To je upřímně řečeno blbost. Krátce: Cartonnage, Charlie Straight nebo třeba nováčci Genius Mess Poets. Je fuk, že je to průřez napříč žánry, jednoduše ale dokazuje, že slibných počinů se dá v našich luzích a hájích najít taky dost. Vlezte na tuzemskou burzu (Bandzone.cz), překračujte odpadky (špatné kapely) a najděte si lahůdku za pakatel (dobrou kapelu a co víc, neobjevenou). Neobjevenou, neoceněnou. Tady je totiž zakopán pes. My si můžeme nechat akorát tak zdát o tom, jak božského Káju vyšoupne z královského křesla nováček a na Slovensku zatím Lavagance v začátcích své tvorby vyhráli na Aurelech, co se dalo.

Ne, že by si to tihle "Oasis z Bratislavy" nezasloužili. Jejich stylizace do klasické britské kytarovky byla povedená, i když ne že bych je žrala úplně nejvíc. Dobrá angličtina, hezký fotky. Na EP "Back To Attraction" z roku 2006 Lavagance předvedli, jak by to asi mělo vypadat. Tracklist čítající skladby jako "Best Friend's Girl" sice připomínal rozjuchanou sebranku teenagerů, ale ve skutečnosti se jednalo o retro jak z encyklopedie. Celkovou ponurost rozmělnili kluci na debutu "Orthodox Experience", kam propašovali páreček roztáhlých balad, plus slovenštinu, díky níž se v písni "Albino Planet" stali tak trochu unavenými Monkey Business.

Do třetice všeho dobrého (a tady to podle mě platí hned několikrát) letos v dubnu vyšlo "Divine Darkness", které dělá čest svému jménu a navrací se k prvnímu EPčku, co se temné nálady týče. Mixování stylů mě sice občas přivádí do rozpaků, třeba když do (skoro) Primal Scream začne někdo scratchovat, v dalším tracku se o slovo hlásí synťáky... Lavagance se ale podařilo vyřešit jeden problém, s kterým se můžete potýkat na předchozích albech, a sice hitovost. Když si promítnu dvě předchozí desky, vybaví se mi maximálně tak "Miles", první singl a návnada pro média, víc nic. Na "Divine Darkness" kapela našvihala hitovek víc, včetně "I See You In My Dreams" nebo "Days Of Our Lives", což jsou největší reprezentanti alba, vnímáte-li ho pořád jako poctu kytarám.

Navíc i přes trochu odstrašující tracklist, čítající třináct skladeb, se poslech Lavagance vleze do necelých pětačtyřiceti minut, což je dneska fajn vědět. I když osobně bych uvítala prostříhání o ty instrumentální vsuvky, což by album udělalo kratší (přirozeně) a údernější. A taky proč má pořád někdo tendenci hrát si na umělce?

A nejlepší zpráva na konec. Kapela už potřetí zvolila nejsympatičtější způsob distribuce, takže si "Divine Darkness" (i "Back To Attraction" a "Orthodox Experience") můžete volně stáhnout na oficiálních stránkách Lavagance. A to se vyplatí.