Po loňském dešťovém útoku ukázalo počasí svoji přívětivější tvář. Po celý pátek bylo pod mrakem, tak akorát na pogo v kotli. Ovšem toho se úvodní dvě kapely nedočkaly. Liberečtí Kohout plaší smrt se sice snažili rozpohybovat první příchozí, ovšem marně. Dušan Lébl z Apple juice s humorem sobě vlastním absenci publika pod pódiem přešel, i tak ale byl jakýsi smutek z jejich vystoupení cítit (možná to bylo tím po cestě upadeným výfukem).

Na česko-americkou partičku Pipes And Pints už ale bylo všechno jinak. Ostré punkové melodie kombinované s dudami dokázaly zvednout návštěvníky ze sedů a lehů. Mimochodem, celkem by mě zajímalo, jak často musí dudák svůj nástroj obměňovat, když s ním řádí jak pominutý, zpěvák si zase chvíli tříská o hlavu tamburínou, pak o ni zmáčkne plechovku od redbullu, který mu mezitím stéká po kalhotách. Ne nadarmo budou Pipky a pinty označováni za současný velký objev české punk scény.

Saxofon pardubického Volantu pak obě fronty malinko uklidnil, přesto šlo ale o našláplou jízdu, chvíli ve voze Volkswagen vyhulen, chvíli zase mezi sněženkami a bledulemi a zároveň chemičkou Paramo. Následující set SPS si ale fanoušci moc neužili. Frontmanovi Zdeňkovi Růžičkovi praskla struna hned při první písničce, což si vyžádalo pauzu, ovšem jako by nestačilo, že už tak mají prostoru málo, praskla mu druhá struna o několik písní později. Hasiacím prístrojům struny nepraskaly, ani se během jejich vystoupení neudálo nic zásadního, snad kromě toho, že je střídali Fast Food Orchestra, kteří nejdříve působili jako milé ska zpestření punk’s not dead dne, avšak brzy byl jejich koncert dost jednotvárný a nudný.

Z poloviny naplněný areál stejně očekával hvězdy večera, dvě nejstarší fungující české punkové kapely, Plexis a Visací zámek. Prvně jmenovaní se do nástrojů opřeli naplno hned od začátku, což samozřejmě nenechalo lidi pod pódiem chladnými. V polovině plexisího vystoupení frontman Visáčů Hony Haubert pokřtil po devíti letech novou desku Plexis, výběrovku největších hitů za pětadvacet let od prvního koncertu kapely. Zároveň byly také naživo představeny tři nové písně, které se na bestofce nacházejí. Dle zaslechnutých názorů jsou to trochu jiní Plexis, než které příznivci znají. Zato novinka Visáčů, song "Prezident je buzna", byla přijata nejlépe, jak jen mohla. Dokonce prý volal někdo z Hradu, ať se ti divočáci na pódiu uklidní. V té době jsem už ovšem areál opouštěl, abych se důkladně připravil na druhý den.

Probuzení do něj bylo drobet deštivé, ovšem záhy se mraky rozestoupily a na areál, kde zrovna v kaluži bláta pogovala na Duklu vozovnu dvojice punkáčů, vykouklo slunce. Odehráno již měla parta Bobr chutná dvakrát, bohužel jsem ji nestihl. Anebo také naštěstí, protože bych o hodinu dříve zjistil, že pivo je najednou o dvě koruny dražší. Některým to vadilo, jiným to bylo jedno, na pódiu Duklu vystřídal orchestr MZH s třemi kytaristy a dvěma basáky, z nichž jeden je mimochodem malý velký muž kapitán Mafuna. Že by byl zvuk MZH s takovým arzenálem nějak mohutný, se ale říci nedá, přibývající lidi se ale bavili, tak co řešit.

Trochu mě zarazilo časně odpolední zařazení NVÚ, punk’n’rollová show Štěpána Málka a spol. byla rozhodně záživnější (možná právě také díky Štěpánovým opičáckým kreacím) než následující Zvlášňý škola. Ta ne že by na desce byla něco extra, ale naživo mě svým projevem velmi zklamala - nemělo to šťávu a ještě navíc jaksi kolísal zvuk. Doktor P.P. však nastoupil před rozpařené publikum a rozjel jen pro něj svůj rokenrollový kabaret, aby ho posléze vystřídali slánští Totální nasazení, kteří nedávno prošli personální proměnou. Nyní hrají ve třech, na vystoupení to nic moc neubírá, právě naopak.

A přibylo také lidí v areálu, opatrným odhadem jich tu bylo již přes dva tisíce, fronty na pivo byly větší a i u záchodů se už několik okamžiků čekalo. Nastoupil znojemský mistr kytary a pornoveršů Záviš, přítomné děti na jeho písně tančili i s maminkami, dokonce i králík se zaběhl na festival podívat. Záviš vzal letem světem svoje největší hity a uvolil pódium pro E!E, kteří v poslední době vystupují bez zpěváka Bořka, jenž má problémy se zády. Ne že by se ale nezpívalo, Bakča a spol. sypali jednu pecku za druhou, stejně jako do sebe kopali zelené panáky, nic nového zkrátka nerozjíždí.

Kolik bylo poté na Džbáně lidí, si netroufám odhadovat, jisté však je, že za celé dva dny je jasné, kdo je na tomto festivale pánem - Fanánek a spol. si svůj více jak dvouhodinový blok užívali od prvního okamžiku, vzadu jištěni pódiovým barem. "Ztráta imunity", "Lepší časy", "Nechci do ústavu", "Jé jejeje jé", "Venda", sprchu sesterských hitů nejprve oživila v "Aidě" svým zpěvem čtvrtá sestra oštěpařka Bára Špotáková, při "Pijánovce" zase tradičně Mafuna. Publikum nepřestalo zpívat ani Sahulovy pecky, které na pódiu hráli jeho Synové výčepu s Fanánkem za mikrofonem. Ale ani to nebylo dost, objevili se pánové Šteindler a Vávra se svojí lekcí německého jazyka, jak jinak aktuální, na téma "návrat sudetských Němců".

Pomalu se přehoupla desátá hodina, z repráků se valila "Kovárna", za ní "Zelená" a úplně nakonec "Modlitba pro partu". A pak už se Džbán pomalu, ale opravdu hodně pomalu začal odívat do svého běžného nočního ticha, ještě fotbálek s petkou na silnici a jít spát. Příjemný víkend, byť trochu unavující, občas protivný (to když zvuk nebyl v některých momentech úplně košer a pivo bylo pět písní vzdálené), občas naopak zábavný (a dudák z Pipes And Pints je opravdu pošuk). Možná by na té velké slávě příští rok bodla u záchodů čistá voda. Ale hlavně, že byl večírek...