Animé (Bandzone.cz) svou současnou třetí deskou dávají na vědomí, že by se rádi posunuli za klubové hranice. Žánrová jednoznačnost a příslušnost předchozích počinů vystřídalo širokopásmové rozpětí českých kytarovek. Nabízí se srovnání s Clou. Ale zatímco ti jdou směrem od přímočarých hitů prvního alba k vyzrálejšímu modelu dospělého rocku alba posledního, Animé to zkoušejí po ose mírně pootočené. Z alternativní rozervanosti a nekompromisnosti předchozích nahrávek nyní pořídili písničkovou desku se stravitelným soundem i pro většinová rádia.

Brněnské trio tentokrát k sobě pustilo producenta Marka Kopeckého, a mohlo se tak soustředit pouze na samotné nahrávání skladeb. Některé z nich vznikaly až přímo ve studiu, zatímco jiné, například "Don't Look Down", jsou data staršího. Eponymní album možná i díky tomu přesvědčivěji funguje po jednotlivých skladbách, než jako celek. Dalším viníkem je řazení písní. Stejně jako v případě The Prostitutes jsem měl problém hned s tou první. Tentokrát se netýkal délky, ale prvního dojmu vstupu do desky. "One Last Time" nebyl vhodně zvolenou jedničkou. Kytara a jakoby nejistě působící vokál může kapely neznalé posluchače i vyděsit. Mnohem úderněji by to na jejím postu slušelo té následující "Never Come True".

Po prvním poslechu mi jasně silnější přišla první polovina nahrávky. Při druhém kole jsem pochopil proč. Může za to duo songů "Cages" a následující instrumentálka "Pintrade". Výborně spolu kooperují, dokreslují navzájem atmosféru a i jednotlivě jsou výtečně aranžérsky vystavěny. Bohužel přicházejí právě v polovině. Zbylý obsah tracklistu už je nepřekoná, což způsobilo i umístění nejlépe stravitelných soust na úvod. Ale zpátky ke "Cages". Je dobře, že právě tenhle track dostal videoklip. David Spáčil jako autor na něm odvedl solidní práci, která po technické stránce patří v tuzemsku k nadprůměru. Hlavně se však jedná o pecku, kterou, pokud by existoval u nás někdo jako aktivní hudební dramaturg, měla rádia už dávno protáčet.

Já sám jsem se protáčel u předposledního kousku s názvem "Shine". Jeho kýčovitou melodiku, bůhví odkud odposlouchanou, nespraví ani závěrečné půlminutové ventilování psychotické poruchy. Tahle skladba se na album neměla snad ani dostat. Animé i přes tento kolaps nabízejí desku patřící jednoznačně k tomu lepšímu z první poloviny roku. Je pro ně ovšem důležité, aby se dostala i k někomu dalšímu, než dosavadnímu okruhu fanoušků. Jak sami upozorňují, problémem je dostat do televize i videoklip, ale jako reakce na desku jim už přibylo hraní. A může to být právě nastávající letní sezóna, která rozhodne o jejich budoucnosti. Pokud budou hrát i na tom vašem festivalu, nenechte si je ujít.