Myslíte, že je to snadné? Omyl! Musíte moc kvalitně nazvučit. Mikrofony rozmístit tak, aby posluchač získal pocit naprosté blízkosti - slyšet každý zpěvákův nádech, jemný dotek prstů na strunách španělky nebo jejím oprýskaném těle, nemluvě o perkusích, které hráči spíše hladí bříšky prstů. Dosáhnete delikátní jemnosti a můžete teprve opatřit desku průvodním textem: "Pozorujte jarní dovádění ptáků na obloze. Rostliny začínají pučet, krajina je plná očekávání, stromy se ohýbají a vržou v ranním slunci."

Přímočarost. Kenny Edwards na rozdíl od instrumentálně hravých The American Analog Set míří přímo k jádru, jednoduché melodii, pod níž rytmicky cupitá kytara, utlumená basa a různé perkuse (bonga, tamburína, chřestítka). Jestli vám přijde, že popisuji muziku Iron & Wine, pak jste na správné adrese, protože po prvních vteřinách poslechu většina lidí vyhrkne právě umělecké jméno medového foušáče Sama Beama. Jenže ten se uvedeného modelu nedrží zdaleka tak křečovitě jako The Wooden Birds, kteří zabijí i zajímavé melodie ("Sugar", "Hometown Fantasy" nebo rozkošný duet "Seven Seventeen") monotónní aranží. O to více potěší změna tempa v "Choke", kde začnete vnímat, že to má vlastně i zajímavé texty.

Poslech desky "Magnolia" lze doporučit jen po dávkách, zapřísáhlým milovníkům květin nebo uctívačům vždy milého indie popu z vydavatelství Morr Music. Hudební jaro 2009 však změní asi stejně jako závan větru, jenž uprostřed městského parku rozfouká několik padáčků z pampelišek. Mile, ale málo.