Byl pátek večer, první máj. V Divadle Archa se na pódiu střídali hrdinové minulé doby - bojovníci za svobodu, s bojovníky za budoucnost. Každá jejich agitace proti komunismu a dnešním sociálním demokratům byla v sále oceněna bouřlivým potleskem. Chvílemi večer připomínal jen další frašku, organizovanou na politickou objednávku, při některých vystoupeních však program nabídl vysoce ceněný kulturní zážitek. Akce 5 let bez hranic - 20 let bez opony byla příjemnou rekapitulací let dávno minulých, avšak vzhledem k podzimním volbám, také rekapitulací stále aktuálních problémů.

V úvodu večera se na pódiu prostřídali písničkáři Vlasta Třešňák, Vladimír Merta a Jaroslav Hutka. Oživení dorazilo až s příchodem Matěje Rupperta a Toni Graves. Právě zpěvačka Monkey Business si svou roztomilou češtinou okamžitě získala přízeň publika. "Celých čtrnáct let - já - nejsem dělala toto - buďte hodný na mě," uvedla Tonya v rámci prologu k české verzi kultovní písně "Hey Jude".

Mezi jednotlivými písňovými bloky se možná až příliš často zdlouhavě agitovalo. Představení organizátora celé akce - nevládní neziskové organizace Opona - bylo pochopitelné, ale vyjmenovávání kulturních možností metropole (probíhající výstava Cirkus Totality na Náměstí Republiky, připravovaný koncert k výročí 17. listopadu atd.) poněkud brzdilo slibně se rozvíjející atmosféru.

Nejemotivnější okamžik programu se odehrál ještě v jeho první polovině. Na pódiu byla zprovozněna míchačka betonu a před mikrofón se postavil Pavel Zajíček a svým fenomenálním hlasem dal vzpomenout na nejslavnější léta českého undergroundu. Aranže si vzal na starost Roman Holý a Monkey Business v roli doprovodné kapely víceméně zdařile připomínali PPU. Jen Mejla Hlavsa se tohoto představení bohužel nedožil. Pamětní deska v Ječné 7, desítky nahrávek a nezapomenutelné vzpomínky, to je to, co po Mejlovi dodnes zůstalo. Právě on před pětatřiceti lety vystupoval společně s DG 307, tedy souborem Pavla Zajíčka, se stejnou písní "Stalinovi bojovníci", s jakou tentokráte se Zajíčkem vystoupil Matěj Ruppert.

Na pódiu se objevil i jeden ze strůjců tuzemské demokracie - Saša Vondra. Po krátkém proslovu ale raději uvolnil místo průvodcům večera - Monkey Business. Ti zahráli písně od Franka Zappy či Lou Reeda, zároveň však diváky nasytili i písněmi svými. Nejpovedenější bylo krasosmutnění "Piece Of My Life", které bylo doprovázeno záběry kamery na backstage, kde všichni umělci dostávali z rukou půvabné slečny květiny.

Idylickou atmosféru večera poněkud narušili rapeři James Cole, Orion a Vladimir 518. Na pódiu se nejprve představil James Cole, jenže přivítání větou "Čau, jak se máte? Udělejte nějakej bordel jako!" je možná odjištěnou zbraní pod kalhotky pubertálních slečen, ale mezi kulturně vzdělaným publikem byla Coleova snaha o originalitu poněkud kontraproduktivní. Nutno však ocenit, že postupem času se Cole přizpůsobil odlišnému publiku a rapoval s jistou dávkou pokory, kdy si uvědomoval výjimečnost večera. Také funkční veteráni české hiphopové scény, Vladimir 518 a Orion, na pódium vlétli rychlostí hurikánu. Dvě třetiny PSH představili starší penerskou píseň "1985" z alba "Rap'n'Roll", za což se legendy dočkaly zasloužených ovací.

Když se na pódiu zjevil živel Tony Ducháček a svým nenapodobitelným hlasem spustil "Jen se neboj ukázat tak jak to má bejt táta to chtěl zakázat a byl na tebe zlej...," pamětníci si vzpomněli na ideologický týdeník Tribuna, kde v roce 1983 vyšel článek "Nová vlna se starým obsahem". Právě bigbítová píseň "Táta to chtěl zakázat" dokonale vystihuje atmosféru doby útlaku a persekucí. Za vše si stačí připomenout citaci z již zmiňovaného komunistického článku: "Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního. Cožpak je možné, aby pod hlavičkou kulturních pořadů, či dokonce koncertů, byl šířen nevkus, propagován alkoholismus a drogy, vulgarizovány vztahy mezi chlapci a děvčaty, a také názory zcela cizí socialistické společnosti?"

Na závěr přišel zvulgarizovat vztahy mezi chlapci a děvčaty Vladimír Mišík. Jeho "Slunečný hrob" za ta léta mezi lidmi zlidověl a kdyby touto písní nastal konec celého představení, měl by večer punc jedinečnosti. Snad jen škoda, že se na závěr na pódiu neobjevili všichni interpreti při společné písni, tím by se celý večer nejspíše definitivně vryl do paměti všech návštěvníků zlatým písmem.

Zmýlená neplatí, vše se nakonec odehrálo podle zcela odlišného scénáře. Monkey Business předváděli jako doprovodná kapela bezchybný výkon, navíc Matěj Ruppert i Tonya Graves svými hlasovými schopnostmi sympaticky pomáhali všem účastníkům večera. Konec představení byl však doslova trapný. Příjemný večer se totiž změnil na "one group show", kdy Monkey Business zapomněli, že v nejlepším se má skončit. Závěrečných dvacet minut bylo věnovaných tvorbě MB, jedinou výjimkou bylo sólové vystoupení Matěje Rupperta, který zazpíval "Anděla" od Karla Kryla. V jednoduché písni však Ruppert hledal složitosti a píseň tak zcela propadla a pro mnohé vyzněla spíše jako recese. Vrcholem trapnosti pak bylo neustále vracení se na pódium a zpět. Dobrou náladu tak mezi diváky vrátila až úvodní píseň afterparty, kdy DJ dosti symbolicky spustil stopu "Magické noci"...