Takový malý rokenrolový švindl upachtila ta pozoruhodná malostranská kytarová parta, jež si říká Prohrála v kartách. Vydali totiž desku, ale prý ne celou. Vydali ji na internetu, vydali ji coby přílohu časopisu, vydají ji ještě jako klasické CD. Dvoudiskový digipack, který se objeví v květnu, bude navíc obsahovat rarity a další čtyři novinky. To teprve bude celé album. Jenže k solidnímu seznámení stačí i těch prvních deset písní, které jsou už venku.

Seznámení to rozhodně nebude ku škodě, Filip Horáček a spol. (Bandzone.cz) loudí ze svých nástrojů moderně uchopený bigbít, který sice není na první poslech zcela zkousnutelný, ale napodruhé si již začnete podupávat a pohazovat hlavou do rytmu a s každým dalším poslechem se více a více ponoříte do textů... a pak pro vás možná ani nebude překvapením, že třeba slova písně "Milada" jsou inspirovaná dopisy komunisty zavražděné političky Milady Horákové.

Stejné pocity jsem měl i u předchozí desky "Jaký to bude za vodou", tehdy ale ponor trval déle než v případě novinky, která mi ve sluchovodech šlape svižněji a příjemněji. Oddělit zrno od plev tu prakticky nejde, žádnou z desítky skladeb bych neodsoudil k omezenému počtu poslechů pro potřeby recenze, naopak minimálně čtyři první pecky - vykopávák "Děti", titulní "KanibaLOVE", "Dva a půlměsíc" a "Rockerstvíčko" - to mají u mě na doživotí, jak jsou "jedlé, dobré a libové" (řečeno parafrází textu "KanibaLOVE").

Horáček, ten klacek, který před lety zpíval cosi o čárách z nebe v praštěném klipu, má zkrátka čich na potencionální hity, s kapelou po boku je umí zabalit do přitažlivého hávu a i když nejde o kdovíco převratného, tak si s nimi krůček po krůčku podmaňuje ucho za uchem. Je to rokenrol bez smutečních nářků a zbytečných politických výkřiků, který vás vytáhne na taneční parket. A tak by to mělo být.