Po famózním úspěchu "S/M Show" vydala Moja Reč druhý mixtape a několik featuringů, jenže čekání na další řadovou desku se nesnesitelně protahovalo. Moja Reč potřebovala k dalšímu profesnímu růstu dospět a s "Dual Shockem" se jí to ve všech směrech podařilo. V dnešní době, kdy platí, že cílovou skupinou hip hopu jsou děti, je to poměrně nečekaný přístup. Chlapci z Handlové nekalkulovali s možným úspěchem či neúspěchem a postavili si pomník. Na obou nosičích vypráví svůj životní příběh, navíc v revoluční délce, přesahující dvě hodiny čistého času. Během historicky prvního česko-slovenského dvou diskového hihopového alba se neopakují a nešetří originalitou. O žádný oldskůl se přesto nejedná, Moja Reč totiž diktuje tempo modernímu hip hopu.

Na prvním nosiči vystupují Supa a Delik v producentské režii Jozefa Engerera s rockovou kapelou Komplot, producenti druhého disku se různí - kvalitní Dysmusax, Emeres, ale i Mike Trafik nebo Wich. Srovnání Trafika a Wiche je na místě, protože zatímco DJ PSH se předvedl ve fantastické formě, Wich ztrácí kredity nudností a vyčichlostí. Pionýr českého hip hopu nezažívá příliš plodné období. Což se nedá říct o Supovi s Delikem, protože který projekt v dnešní době vydává dvaatřicet nových a plnohodnotných tracků na jediné desce, když by z nich mohl udělat klidně tři další řadová alba?

První strana "Dual Shocku" je hravá. Od úvodních kytarových riffů a několikajazyčných samplů je znát radost obou hlavních protagonistů z toho, co dělají. Z nahrávek příjemně štípe v uších především Delikova charismatická barva hlasu. Delik patří společně s Vecem k nejlepším slovenským rapperům, tentokráte ale veterána CZ/SK scény svým uměním předčil. Zatímco Vec se od dob Trosek příliš nezměnil, Delik se každým trackem učí pracovat s hlasem a už teď nemá konkurenci. Objevem alba je určitě Greg Delcore, neb jeho zpěv dodává písním "Na voľnej nohe" a "We Be Trippin" světový rozměr. Experiment se zpěvem Šani Sási je také chvályhodný, ale oproti Delcorovi kvalitativně o několik tříd nižší. V první části "Dual Shocku" hostují i stálice české scény - Hugo Toxxx a PIO Squad. Vůbec nejsilnějšími tracky jsou pak energií nabitý "Oheň", kde září tatranský kamzík Zverina, policejní příběh "Kde su ked ich treba?" a melancholická, vzpomínková záležitost "Cvak".

První část "Dual Shocku" je vlastně spíše o přemýšlení než o výraznějším kalení. Supa s Delikem nejsou žádní pozéři a nebojí se říct svůj názor přímo, přesto ho na prvním nosiči zaobalili do metafor. V první části se navíc věnují většímu množství různorodých, často nehiphopových témat a otevírají se tak díky své pestrosti i ostatním subkulturám.

To druhý disk je čistě hiphopovou záležitostí. Beaty zní po poslechu instrumentálního CD1 ještě více agresivně a propracovaně, přesto se objevují první výraznější chybičky. Tou největší je asi Ivanhoe - jeho hlas mi příliš neseděl u "Gorily" a stejně je tomu i u "Dual Shocku". Zpívat rozhodně umí, ale do některých songů by možná nebylo na škodu obsadit někoho jiného, protože on ty tracky, tak říkajíc, zabijí. Dalším omylem pak bylo zařazení skitu, který nepochopil snad nikdo, včetně jeho tvůrců. Druhá část desky je kvalitativně srovnatelná se svou sestřičkou, má ale možná ještě více světlých momentů. K těm patří Koko Najs a jeho featuring v tracku "Hrdinovia", text k songu "Tá žena je horror" nebo psycho jménem "Piroman".

Každý, kdo chce, si na albu najde, co chce. "Dual Shock" je tak pestrá a různorodá deska, že snad ani není v lidských silách ji oposlouchat. Zároveň slouží jako pomyslná hozená rukavice pro českou scénu, neb po "Albu" Péťo Tázoka (pro mě osobně jedno z alb roku), přichází Slovensko s další impozantní a výjimečnou deskou.