Přesně před rokem zahajoval NiceLand brněnský Majáles. Startoval ve dvě odpoledne a já jsem se neobtěžoval ulít se kvůli němu ze školy, protože tenkrát jsem znal jen to jméno a nenapadlo mě, že takhle po ránu by obsadili někoho dobrýho. Za nějakou dobu jsem ale NiceLanda viděl na Óčku a těžce litoval. Stal jsem se tedy alespoň pravidelným návštěvníkem jeho MySpace.com a čekal na další příležitost. Když přišla, očekávání byla velká. Jak to dopadlo?

Koncert se konal v nově zrenovovaném Metro Music Baru. Klub je uzpůsoben především k sezení, což mě zarazilo, ale zároveň do mě nakladlo naděje, že bych se mohl dočkat akustického vystoupení. Začalo se nezvykle včas. Pár minut po půl deváté se objevilo na pódiu pět metrosexuálů a spustili nadupaný pop punk. Dokonalý zpěv prošpikovaný falsetem a jasné kytary nesplývající v surovou rozmazanou stěnu, která handicapuje živý sound většiny kytarovek. Instrumentální umění bylo na solidním levelu, přestože kluci vypadali, že by si tak zrovna mohli dělat řidičák. Sofistikované kompozice tvořily rychlé pasáže v mžiku střídané pomalými, gradující kytary místy doplněné povedenými efekty a z celé té sehrané mašinérie sálala taková optimistická energie, která navodila příjemnou a veselou atmosféru. Mělo to jen jeden háček. Vůbec jsem netušil, co jsou zač a co tam vlastně dělají, protože Dorian Gray’s Prostitutes ani NiceLand to rozhodně nebyli. Po vystoupení mi tedy nezbylo než dojít za kytaristou se slovy: "Ahoj, hele, byli jste fakt dobří, ale kdo vlastně jste?" Dozvěděl jsem se, že jde o kapelu We On The Moon, jejíž účinkování se domluvilo na poslední chvíli, takže na plakátech se neobjevili.

Jako druzí přišli na scénu Dorian Gray’s Prostitutes. Započali svůj hypnotický set doprovázený černobílou projekcí a na malý parket pod pódiem se od stolků a barových židlí postupně přesunulo pár desítek lidí, které DGP dostali do pohybu. Na mě působili spíš opačným efektem. Chtělo se mi jen tak sedět, přemýšlet a nasávat jejich neklidnou a přesto příjemnou atmosféru. Jednotlivé skladby mi splývaly dohromady, rozpoznal jsem jen hitovku "Absinth Pornography" a přesto to nebylo špatně. Makeův pronikavý hlas mi byl místy až nepříjemný a přesto to tak bylo dobře. Zněl jakoby z dálky. S trochou ozvěny a trochu jako žena. Nevím, jak dlouho hráli, ale svůj psycho set doplnili jen jedním přídavkem a zmizeli.

Něco po jedenácté se pod decentním pódiovým osvětlením objevil Michal Motyčka aka NiceLand doprovázen pouze svojí elektrickou kytarou a skromnou sestavou čítající basáka a bubeníka. Jeho procítěný hlas by mnohem lépe vyzněl v kontextu akustické kytary a klavíru. Je ale pravda, že takhle alespoň neusadil publikum rozehřáté po DGP zpět do křesílek, ale pokračovalo se v jízdě pod pódiem. Největší zážitek byla pro mě singlovka "Come On" a přezpívaná "Creep" od Radiohead. Nádhera. Jediný, co se mi nelíbilo, se netýká hudby, ale stejně si to neodpustím. NiceLand je typ hudebníka, pro něhož image hraje velkou roli, takže jsem docela pracně rozdejchával pohled na jeho zarostlého basáka v plátěných tříčtvrťácích a ušmudlaných teniskách, z kterých vykukovaly dlouhé černé ponožky...

Rozhodně nelze říct, kdo byl nejlepší. Všichni byli skvělí, i když každý jiným způsobem. We On The Moon nadupaní a veselí. DGP se stylem a atmosférou, kterou běžný kytarovou mohou jen závidět. A NiceLand se svým krásným hlasem a líbivými melodiemi. Sečteno, podtrženo: moc příjemný večer, který by spoustě lidí určitě stál i za mnohem víc než 100 korun.