Co tě přimělo k rozhodnutí vyjet na turné mimo Švédsko? Naposledy jsi v zahraničí hrál před mnoha lety...

Chtěl jsem prostě hrát svoje anglické písničky, už od roku 2006, kdy vyšlo album "Son Of A Plumber", jsem měl v plánu vyjet na turné do zahraničí. Tehdy k tomu nedošlo, protože jsem se hned po vydání zavřel do studia a začal pracovat na své švédské desce "En Händig Man" a na koncertování mi nezbyl čas. Ale tentokrát jsem si řekl, že to musím udělat - a vzhledem k tomu, že deska "Party Crasher" vyšla po celé Evropě, mám k tomu teď výbornou příležitost. Bude to poprvé od roku 1989, co budu hrát v klubech, tak jsem sám zvědavý, jak to dopadne.

Na plakátech zvoucích na tvůj koncert stojí, že jsi "the man from Roxette". Nevadí ti, že jsi pro spoustu lidí stále ještě "ten týpek z Roxette" a ne sólový umělec s vlastní kariérou? Jak se stavíš k tomu, že někteří lidé nechodí na tvoje koncerty kvůli tvým sólovým skladbám, ale proto, že chtějí slyšet písničky Roxette?

Problém s tím určitě nemám, všechny písničky Roxette jsem napsal já a jsem si dobře vědom toho, že moje hudba je známější než moje jméno. Kdybych na plakátech nezmínil Roxette, nikdo by neměl tušení, kdo vlastně jsem. Tak to prostě je - a nestydím se za to.

A kdybys na svých koncertech nezahrál pár skladeb Roxette, návštěvníci by asi byli trochu zklamaní.

Když jsem vydal svou první sólovku v angličtině, švédské publikum ji přijalo s nadšením a nikdy se mi nestalo, že by mě lidé na koncertech vypískávali s tím, že chtějí slyšet Roxette. Stejně pokaždé hraju i několik našich starých hitovek - lidé je chtějí slyšet, tak je mají mít.

Co se Roxette týče - od vydání kompilace "The Rox Box" uběhly tři roky. Když porovnám zvuk té desky s vašimi staršími počiny, jako například s albem "Look Sharp!", v kvalitě nahrávky je obrovský rozdíl. Neuvažujete o vydání remasterovaných edic starých desek Roxette?

Určitě, je to naplánované na tento podzim. Všechna naše alba vyjdou jako luxusní remasterované verze s propracovanými obaly, skladbami navíc a samozřejmě v lepší zvukové kvalitě. Některé naše desky už dokonce vůbec nejsou k dostání, tak je chceme lidem znovu zpřístupnit.

A plánuješ nějakou další spolupráci s Marií Fredriksson, nový materiál či dokonce koncerty, anebo se nic nezměnilo a Roxette mají stále pauzu?

To je dobrá otázka, ale bohužel ji sám nedokážu odpovědět. Doufám v to, rád bych s ní v budoucnu zase spolupracoval, ale jak už jsem několikrát řekl - nechci ji do ničeho tlačit, je to jen a jen na ní. Kdyby se chtěla vrátit k hudbě, jsem tu pro ni a strašně rád bych do toho šel, ale jestli chce dál v klidu žít vlastním životem, pochopím to a budu to respektovat. Marie teď před Vánoci odehrála ve Švédsku asi patnáct velmi úspěšných koncertů, a vypadá to, že se pomalu, ale jistě vrací na koncertní pódia - takže budoucnost Roxette je otevřená...

Teď vyjíždíš na turné ke svému poslednímu albu "Party Crasher". Jak dlouho ti zabrala práce na této desce? Změnilo se něco v postupech, které při nahrávání používáš, nebo děláš všechno stejně jako v osmdesátých letech?

Podle mého názoru se každý textař a hudebník snaží měnit svůj styl a posouvat se někam dál, experimentovat... To platí i pro mě, ale když se to tak vezme, každý stejně nakonec skončí u svých osvědčených metod a poznávacích znamení. Ale u "Party Crasher" to bylo trochu jinak - snažil jsem se psát texty tak, aby se hodily do hudby, kterou jsem k nim měl předem připravenou, místo toho, abych seděl u piána, vyťukával melodii a hledal k ní slova. Nevím, jestli to ve výsledku zní jinak, ale pro mě to určitě byla veliká změna - z technického hlediska. Celé album je založené na produkci a není lehké ho hrát naživo, proto na turné vlastně nebudu podporovat jen poslední album, ale spíš svoje písničky obecně. Samozřejmě mám v plánu zahrát pár kousků z "Party Crasher", ale chci to vyvážit staršími věcmi a písničkami Roxette.

Spousta fanoušků si všimla, že na poslední desce zpíváš trochu jinak, vyšším hlasem. Věnoval ses při přípravě desky nějakým hlasovým cvičením, nebo je to všechno jen náhoda?

Tak mi to vůbec nepřijde. Jak už jsem řekl, snažil jsem se trochu experimentovat, což zahrnovalo i hraní s mým hlasem - zkoušel jsem různé vyšší polohy, zkoumal jsem, co zní dobře a co ne. Baví mě práce ve studiu, takže jsem strávil spoustu hodin blbnutím s různými netradičními postupy.

Dalo by se říct, že od začátku spolupracuješ se stále stejnou skupinou lidí a dohromady vám to pěkně šlape. V dnešní době je moderní zvát si na album producenty zvučných jmen, jako je třeba Timbaland nebo Desmond Child. Nelákalo tě vyzkoušet si spolupráci s někým takovým?

Zrovna s Desmondem už jsem v minulosti pracoval - ale teď mám kolem sebe skupinu úžasných lidí, se kterými je radost vytvářet hudbu. Všichni jsou velmi talentovaní a zároveň hrají i v mojí kapele a jedou se mnou na turné. Nemám důvod svůj tým měnit, všechno funguje tak, jak má. Možná je to špatně, možná bych měl začít spolupracovat s někým z nové generace, ale zatím mi věci vyhovují tak, jak jsou.

V současné době se na hudební scéně prosazuje stále víc umělců pocházejících ze Skandinávie, jako například Röyksopp, Lykke Li nebo Robyn. Jak se stavíš k těmto projektům nové generace, sdílíš jejich přístup k hudbě, přátelíš se s nimi, nebo je ti jejich muzika cizí?

Samozřejmě sleduji dění na hudebním poli, snažím se podporovat mladé umělce a přesně vím, co je teď v kurzu. Dnes je všechno trochu jinak než před dvaceti lety - například existuje internet, což je zásadní prostředek k oslovování potenciálních posluchačů. Jsem rád, že se skandinávské kapely prosazují i v zahraničí a fandím jim.

Proč myslíš, že jsou zrovna skandinávské kapely ve zbytku světa tak populární?

Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že jsme maličká země a všichni tu mluví perfektně anglicky. Obzvlášť mladá generace - když někoho oslovíš na ulici, většinou bude mluvit plynule anglicky - a to je docela dobrý začátek, když chce člověk psát texty a hudbu. Třeba je to tím.