Jeden z počinů Tří sester nese název "25:01" a symbolizuje limit, který oficiálně stanovuje časovou délku regulérní desky (respektive stanovoval v době, kdy na tom ještě někomu záleželo). V poslední době se vyrojilo v českém undergroundu až moc nahrávek, které se této mezní hranici povážlivě přibližují. Délka alb klesá a půlhodinka se stává téměř standardním časem. Je to dobře, nebo špatně? Kapela Hodně podně nám přinesla své nové album a na ploše devíti songů nám snad podá odpověď.

Skupina produkuje zvláštní směsici folku a punku s příměsí všech myslitelných i nemyslitelných stylů. Ale základ tvoří melodické, střednětempové kousky s výraznou dechovou sekcí a dominantním ženským zpěvem, který je tak trošku heavy. Na první pohled by to zřejmě nemělo nějak moc ladit s hudebním doprovodem. Ale kupodivu to tak není. Ten skoro heavymetalový vokál ke všem těm dechům tak skvěle sedí, že se člověk diví, proč s tím někdo nepřišel už dřív. Druhý hlas patří bubeníkovi a je mu nejlépe právě v té pozici druhého hlasu. Není to v žádném případě špatný zpěvák, ale na sólový zpěv nemá dostatečně zajímavou barvu a zpívat za bicí soupravou je podstatně těžší než s kytarou. Saxofon, trubka a občasná flétna pak celou kapelu drží melodicky pohromadě a jsou tím, co Hodně podně (Bandzone.cz) striktně odlišuje od žánrově spřízněné Znouzectnosti.

Textová stránka je kapitolou samou o sobě. Při pročítání bookletu jsem lehce vzpomínal na genialitu Petra Fialy, ale nakonec jsem se mu v duchu musel omluvit. On je přece jen humanista a nikdy by nedopustil, aby "čerti Mikuláše nasekali do guláše, andělé jim nože vzali a pak se podřezali", jak je tomu v "Mikulášské". Lyrická stránka nabízí nulový optimismus a až ponuré texty, které jsou ovšem jazykově nápadité a v žádném případě nejde o nějaké tendenční emo bláboly o utrpení světa. Je to v podstatě poezie na kvalitní úrovni a závěrečná "Až zabušim" je jedním z nejlepších textů, které kdy naše punková scéna vyprodukovala. Škoda toho závěrečného agropunkového excesu, který song trochu degraduje.

Sečteno a podtrženo tu máme desku, která punkery nejspíše neuchvátí a na folkaře bude moc tvrdá. Nahrávka pro všechny a zároveň pro nikoho, a tak to má být. Věřím, že na koncertě kapely s klidem potkám otce od rodin, postpubertální mládež i zamyšlené intelektuály rozjímající o možnosti kolonizace Marsu. Zkrátka kapela, kde žádný fanoušek nebude působit cizáckým dojmem. Stejně jako songy na desce. Ona ta půlhodinka pěkně uběhne a neobtěžuje vás nějaká vycpávka nebo vata. Nic tam není zbytečně.

Avšak jestli k něčemu mám výhradu, je to zvuk. Nahrávka je smíchaná dobře, ale nejsem si úplně jistý masteringem, tam bych spatřoval ještě možný prostor ke zlepšení, stejně jako ve zvuku kytary. Ale i přesto dávám osmičku, protože kvalitních folkpunkových kapel je jako šafránu.