Čtveřice zbloudilců došla až k městské bráně: "Pusťte nás dovnitř," pokorně požádal muž nesoucí podivné válce a kovové talíře rozličných velikostí: "Jsme muzikanti a chceme zahrát veličenstvu i vašemu lidu." Stráže je tedy pustili na nádvoří a nechali zavolat krále. Ten byl však ve své komnatě natolik zaneprázdněn královskými povinnostmi, že jen zlostně zabručel: "Jen ať si hrají, ale už mě nerušte."

Kázaly stráže muzikantům hrát. A tak si Veena (Bandzone.cz) rozložila své nástroje a dala se do hraní. Nádvoří se rozezvučelo prvními tóny písně "Gasteiz". Bylo brzké odpoledne, poddaní pracovali na polích a v podhradí bylo téměř prázdno. Jak se ale hudba nesla vzduchem, lidem padali z rukou rýče a hrábě. Jako uhranutí pátrali po zdroji toho překrásného zvuku, jejich okouzlení stoupalo každou vteřinou. Po chvíli rozpoznali, odkud hudba vane, a neohlížejíc se napravo nalevo, jako v transu dorazili až na nádvoří ke čtyřem hudebníkům a obklopili jejich jeviště. Hudba zněla dál. Chvíli jemná a křehká jako první jarní květ, až z toho lidé kolem zavírali oči a nechali se unášet někam do neznáma. Když už se zdálo, že je vše jenom přelud, kytarista David rozezvučel struny do ohromných rozměrů a nápor hluku začal třást okny široko daleko. Pak zase zpátky, jako mávnutím kouzelného proutku, utišení do hebkých poloh plných citu.

Král, zabrán do své práce, zaslechl skvostný hlas zpěvačky Veroniky a nemohl uvěřit svým uším. Zanechal všeho a sešel na nádvoří, aby vše viděl na vlastní oči. A skutečně - nebyl to sen. Stála před ním, v pomalých polohách připomínajíc královnu Portishead Beth Gibbons (ostatně celý projev muzikantů byl těmto velmi blízko) a její hlas se odrážel od hradeb a zase se vracel v překrásném echu. Ať šeptala nebo křičela, král z ní nemohl spustit zrak. Naše čtveřice zrovna hrála píseň "Long Temps" a když Veronika stále emotivněji pěla "Your cushion smells like mint," projelo králi tělem horko. "Hrajte, no tak hrajte!" přikázal, když hudba po chvíli utichla. "Nemůžeme, známe jenom čtyři písničky," zněla odpověď. "Až zase příště."

Král byl sice trochu mrzutý, ale večer všecek nadšen z milých hostů na jejich počest připil a svojí dvorní kapelou je jmenoval. Mezitím se jeho čaroděj v hradní věži skláněl nad kouzelnou koulí. Co viděl? Úspěch a slávu. To už je ale jiný příběh.