"Kdo vám vlastně předskakuje?" ptal jsem se zpěváka The Prostitutes Adriana T. Bella pár dní před koncertem. "Jo, přijď včas, oni jsou fakt dobrý," zněla stručná odpověď. A skutečně, od první chvíle, kdy se britsko-němečtí Noblesse Oblige objevili na pódiu, se vzduchem nesla psychedelie, dotěrně olizovala zákoutí klubu a pohlcovala vše, co jí stálo v cestě. Na jedné straně si pekelně démonická Valerie pohrávala s klávesami a do rytmu lačně trestala pár bubínků, její parťák Sebastian dokresloval atmosféru drásajícími kytarovými party. Mělo to sílu, tohle duo. A taky bylo na co koukat - kytarista vypadal, že usnul začátkem osmdesátek a probudil se teprve nedávno, samičí část zase vyvolávala mlsné pohledy dravým výrazem, sexy výstřihem a děravými punčochami. Když pak došlo na skladbu "Bitch", při níž zpěvačka dychtivě dokola opakovala "I'm bitch", ty nejdivočejší představy dosáhly vrcholu.

Když samozvaná děvka se svým komplicem slezla ze scény a na okamžik se do prostoru rozlilo světlo, bylo vidět, že je vlastně plno. Potvrdila se tak další slova kapely o zdařilém marketingovém tahu, kterým se ukázal neobvyklý způsob distribuce jejich desky "Hometown Zombies" - a to prostřednictvím časopisu Filter.

Jak praví moudré přísloví, šaty dělaj člověka a v případě The Prostitutes tomu nebylo jinak. Ležérní elegance, trochu té nezbytné avantgardy, pánové si dali záležet a oku to lahodilo. The Prostitutes byli ostatně precizní ve všech ohledech. Výbornou, a dvakrát podtrženou, zasloužil už samotný nástup: to když Roxy v půl deváté znovu pohaslo, z beden se vylil nasekaný začátek titulní skladby novinkového alba a do tmy začalo ve stejné periodě tepat oranžové světlo. Tahle audiovizuální smyčka mohla trvat možná minutu a ačkoliv nešlo o nic převratného, díky skvělému provedení vyzněl úvod opravdu působivě. Důkazem bylo rozjásané publikum, které intro natolik rozdráždilo, že objevivší se siluety na pódiu vítal hurónský křik a nadšení dřív, než vůbec poprvé hrábli do nástrojů. Ve stejné náladě se pokračovalo i nadále. Bylo znát, že pro mnoho lidí byla toho večera zkušenost s prostitutkami jejich první, ovšem vedle nich a zvědavců bylo v Roxy i dost těch, z nichž se za necelou pětiletou historii skupiny stali věrní fanoušci. Zejména ti si během setu nemohli nevšimnout, jak moc pětice za poslední roky vyspěla.

Podstatný vliv na celkový velmi kladný dojem mělo perfektní nazvučení. Všechny nástroje zněly jasně a zřetelně, rozpoznatelný byl každý akord Destroyerovi kytary, Šmityho basa nesplývala s bicími a klávesové melodické linky i dokreslující plochy byly dostatečně čitelné, aniž by egoisticky přebíjely celkovou harmonii. Však taky nešlo o náhodu nebo šťastnou ruku zvukaře, tu měla totiž kapela právě při jeho výběru. Stačí jeden zkušený a schopný Nizozemec a není co vytknout.

Večírek v Roxy měl také velký úkol, tedy pokřtít nedávno narozenou zmíněnou novinku. Samotný křest však dopadl lehce rozpačitě. Na scénu napochodovali vedle dvou sličných slečen také tři známé obličeje: Dušan Neuwerth, Jan P. Muchow a Lukáš Rychtařík, avšak nezdálo by se, že by se někomu chtělo něco podniknout nebo přinejmenším mluvit. Moucha nechal proslov na producentovi Neuwerthovi, pak ta známá rána a pokropený výlisek odletěl do davu. Nezapomnělo se na interní nostalgickou děkovačku v kapele, fanoušci i několik známých postaviček hudebního byznysu (omrknout kámoše přišli třeba Kay Buriánek, NiceLand nebo Mardoša) si vyslechli posledních pár skladeb, následně si vytleskali "Sunshine" a po "She's Prostitute" produkce utichla. Zdálo se, že by pánové s radostí pokračovali, ale co naplat, desátá hodina v Roxy platí pro všechny, prostitutky nevyjímaje.

PS: Za sex obyčejně neplatím, ale s těmahle děvkama si to rozdám klidně znova. A rád!