Doherty je na "Grace/Wastelands" především sám sebou. Jen je méně o drogách a více o atmosféře. Jeho typický nekonvenční zpěv koketuje s ležérními tóny a melodiemi písniček, jež jsou absolutním protipólem naškrobených límečků v halách pětihvězdičkových hotelů, po kterých přespávají rokenrolové megahvězdy, mezi které by Doherty mohl patřit. "Grace/Wastelands" zní spíše jako po nocích v prázdném šapitó napsaná zpověď kronikáře cestami znavené cirkusové rodiny.

V pilotním singlu "Last Of The English Roses" Doherty opět pozvedává vlajku hrdého Albionu a skládá poklonu ženské kráse. Oním svérázným způsobem, kterým okouzloval a stále okouzluje všechny nejkrásnější Angličanky s Kate Moss v čele. Navíc s onou sžíravě dekadentní hitovostí "Fuck Forever". Do stejné rodiny patří i trademarkové Dohertyho tracky "Broken Love Song" či "New Love Groes On Trees".

Ale Doherty neladí jen v této poloze. Historická vzpomínka "1939 Returning" má kouzlo předválečných folkových kořenů, "Salome" chutná po promočeném doutníku na palubě zaoceánského parníku a na "Sweet By And By" byste vsadili jako na ideální welcome drink pro vzpomínkový večer s groteskami Charlieho Chaplina... Vše uzamčeno do červotoči prožraných kočovných příběhů nepohodlné maringotky.

A pak je tu Graham Coxon. Další faktor, díky kterému Doherty, ročník 2009, vyzývá včerejšek nejen přidáním písmene R do křestního jména. Jeho party by zřejmě odehrál libovolný nájemný studiový kytarista, ale už jen jeho přítomnost ve studiu zřejmě dokázala nakopnout Dohertyho a Stephena Streeta, který "Grace/Watelands" produkoval, opět do formy. Zapomenuta budiž Streetova tápající popová produkce na "Shotter's Nation" a "St. Jude" The Courteeners.

Ačkoli jste většinu písniček z tohoto alba již dávno slyšeli (některé již před pěti lety), výjimečnost atmosféry, do které je celé album zasazeno, je důsledně neoposlouchaná. "Grace/Watelands" je pro Dohertyho pozvánkou do společnosti Paula Wellera, Iana Browna a Morrisseye. Otázkou zůstává, jestli stejně jako u The Libertines a smetánky The Jam, The Smiths, The Stone Roses nezůstane jen u ní. Nezpochybnitelný talent Doherty potvrdil svou nejlepší deskou od dvojky Libs, což by ho určitě potěšilo. Jenže on určitě don't give a fuck.