Od poslední vlastní nahrávky "Tobě bestie" z roku 2003 nebylo (nepočítáme-li společné dílko "The Split" s Pitbull Diesel) o moravských X-Core příliš slyšet. Za tu dobu se s výjimkou zpěváka a kytaristy Ozyxe kompletně obměnila sestava, kapela padla do náruče vydavatelství Dead Fish Production a začala nová, úspěšná éra.

Čtveřice se rozhodla svěřit do rukou ostříleného Rolanda Grapowa. Bývalý kytarista Helloween a zakladatel Masterplan se ve svém studiu ujal produkce, mixu a závěrečného masteringu většiny skladeb a výsledkem je materiál, jemuž není po zvukové stránce co vytknout. Přestože v poslední době vzniká v tuzemsku (zmiňme třeba Studio Hostivař Zdeňka Šikýře) stále více nahrávek, které zvukovou kvalitou směle konkurují těm zaoceánským z renomovaných studií, stále je "In Hell" o krok napřed. Všechny nástroje zní dostatečně břitce a i se vzrůstající kadencí bicích a švihů trsátkem nedochází ke slévání hluku do homomorfní hmoty.

K čemu by však byl pečlivý zvukový nátěr na rozpadajících se základech? Žádný strach, i v tomto ohledu si pekelné album stojí skvěle. Na desce sotva najdete slabší moment, vše do sebe zapadá a funguje. Melodické linky připomínající starý německý heavy metal střídají nadupané riffované pasáže s hutným nánosem bicích á la Pro-Pain, při jejichž poslechu máte pocit, že se vám po hlavě přehnalo stádo mamutů. Typickým příkladem budiž "Just Numbers". Sama skupina nazývá svoji tvorbu metalcorem a je až s podivem, jak ten dokáže být v jejich provedení pestrý a nápaditý. Těžko říct, do jaké míry je to zásluha Grapowa vzhledem k faktu, že do produkce strkali prsty i pánové x-corští, nad výsledkem nezbývá než smeknout. Za zbytečnost považuji duplicitu skladby "Red Rivers". Její bonusová verze je sice obohacena vokálem Garyho Meskila z již zmíněné formace Pro-Pain, albu jako celku ale nic nepřináší.

Doposud se tleskalo, ale nouze není ani o negativa. Jakkoliv je "In Hell" souborem dobrých písní, jako celek příliš nefunguje. Sedm skladeb plus bonus je s přihlédnutím ke stáří předchozí tvorby málo, v pekle by se s přehledem mohlo rožnit pár kousků navíc. A co je zdaleka největší problém, deska působí vykonstruovaně, jako by se hrálo v první řadě na efekt. K čemu to, že je vše zvládnuto s naprostou profesionalitou a sebevědomím, když chybí autentičnost a jakýsi uvěřitelný ksicht. Z tohoto důvodu strhávám bod a raději sáhnu po debutu.