Včely na rozkvetlé louce

03.03.2009 13:31 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Incognito jsou nakažliví svým přenášením pozitivní energie. V Lucerna Music Baru jí měli opravdu na rozdávání, a tak si každý bral, dokud nepadl. Parket tančil, kapela hrála precizně a navíc dala všanc své největší hity. Bluey a jeho partička se prostě zase vytáhli.
Incognito, Lucerna Music Bar, Praha, 2.3.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Předloňská zastávka Incognito v Lucerna Music Baru se nesla ve znamení jejich nejsoulovějšího alba "Bees + Things + Flowers", tedy i celý koncert byl spíše v akustickém duchu. A ještě předtím se ukázali v roce 2004, kdy byli ve velké formě, z které logicky muselo vyústit něco velkého. Konkrétně Velký sál Lucerny. Jenže tehdy přecenili svoje síly. Rozhodně se nedalo mluvit o zaplněném sále, a tak i dojem byl vlahý. Tentokrát ale přijeli především oslavit třicet let existence, což přímo vybízí k provoněnému setlistu. Aktuální řadové album "Tales From The Beach" zůstalo lehce v pozadí, což bylo nakonec plusem.

Kapelník Bluey, jenž formaci zdatně táhne celých třicet let, mohl být spokojen, když se ještě v půl deváté venku tísnil početný had lidí, přičemž uvnitř už by se dalo mluvit o plném stavu. Nakonec tedy bylo narváno, což kromě velkého horka nezpůsobilo žádné negativum. Jak trefně poznamenal kolega: "Je dobře, že lidi pořád ještě dokážou vyhodit docela dost peněz za takovouhle hudbu." "Takovouhle hudbou" samozřejmě nemyslel póvl, kterým by opovrhoval, ale acid jazz, funk a krapet toho smooth jazzu. Styly, jež u nás nemají tradici. A navíc v době, kdy jsou absolutně uncool. Ale i to je otázka, protože funk je cool už ze své podstaty.

Začalo se možná mírně těžkopádnou skladbou "Solar Fire" z roku 1996. Music Bar jako by se studem vlnil, ale bylo to v pořádku. Pokud se parket hýbe už od první skladby, je totiž celkem jisté, že končit se bude v euforii. K ubíhajícímu času je úměrné postupné dočerpávání alkoholických nápojů, i větší frekvence hitovek. Ale nepředbíhejme.

Incognito, Lucerna Music Bar, Praha, 2.3.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Zpěvák Tony Momrelle si dokázal hbitě hned zkraje omotat přítomné kolem malíčku, na jeho gesta se slyšelo. Jeho vymodelovaná a pintlich image by působila frackovitě možná na fotbalovém trávníku, kde by strčil do kapsy i Cristiana Ronalda, ale tady jen skvěle dotvářel obraz kapely, která dbá na detaily a přesnost. Vokalistky Joy Rose a Imaani se stranily, ale jejich vklad není v šoumenství a průvodním slovu. Je samozřejmě v hlasových dispozicích, jež mají dámy téměř neomezené. Plné hlasy a nekonečné výšky několikrát za večer zaplnily prostor neviditelnou tlakovou vlnou, kterou rovněž precizně koloroval Momrelle. Při aktuálním hitu "N.O.T." se naplno předvedla i žesťová sekce a každý byl najednou tak trochu "acid". Rovněž při téhle písni se na pokyny trojice útočících hlasových polobohyň/boha naplno rozezpíval Lucerna Bar.

Incognito, Lucerna Music Bar, Praha, 2.3.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Bluey si udržoval odstup, občas mi jako jediný z kapely přišel "ne zrovna dobře naladěn", ale mohlo to být zdání. Pokud totiž k publiku promluvil, byl zábavný, trefný a nenucený. Je možné, že si to takhle z pozadí celé diriguje, a tak jeho obličeji vládne soustředěný výraz. Nejdůležitější je stejně celek. A ten fungoval. Po nekonečných příchodech a odchodech z kapely, po ne zrovna povedeném albu i koncertě k "Bees + Things + Flowers" jsem toho moc nečekal. O to víc nadchlo, že je to pořád živé. Incognito se někdy opakují, ale naživo pořád mají co říct. Je to fungující organismus, nic umělého. Kapela dýchá, je neuvěřitelně sehraná a publikum pomalinku dovede až k extatickému konci. To vše s velkou elegancí a přirozeností.

Závěr s úžasnými singly "Don't You Worry 'Bout A Thing", "Everyday" a "Nights Over Egypt" jen potvrdil výše zmíněné. Klub se topil nejen ve vzduchu, coby zkušený kuchař dokázal nakrájet, ale hlavně v dobré náladě. A ta je po půlročním podzimu, který tady v Praze panuje, téměř podpultové zboží. Přídavek uvedla dlouhá basová figura, na kterou plynule navázala záměrně neučesaná, ale povedená exhibice na bicí. Joy Rose pak odpálila poslední píseň "I Hear Your Name", při které si mohli všichni přítomní naposled z plna hrdla zapět, a že k tomu bylo prostoru. Celí Incognito si závěr zřejmě užívali, přičemž hlavně vokalistky ze sebe vydaly to poslední, co mohly dát. Nezapomínejte ale, že i to poslední u nich znamená maximum.

Incognito, Lucerna Music Bar, Praha, 2.3.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Nebyl jsem na předchozím koncertě ve Spojených arabských emirátech. Nebudu ani dneska v Mnichově. Jestli ale mají Incognito na všech koncertech podobnou atmosféru a publikum, lze jim jen tiše závidět. Přejícně závidět. Pak si totiž opravdu žijí jako bees (včely), co si v každém městě vysají to nejsladší z místních flowers (květin). Ale nenechte se mýlit, vysátí v tomto případě znamená i určité dobytí baterek do dalších hodin či dnů. A mám na to důkaz! Když jsem odcházel pasáží Lucerna směrem do Štěpánské, zvučný hlas si velmi nahlas zazpíval úryvek z jejich nejslavnější písně "Still A Friend Of Mine": "Time and time and time again, I'm gonna be right here for you baby. Seasons come and seasons go, gonna be right here for you." Touhle větou je fajn skončit.

Setlist: Solar Fire, Who Needs Love, Talking Loud, Deep Waters, Without You, N.O.T., When The Sun Comes Down, Step Aside, Colibri, Still A Friend Of Mine, Stone Cold Heart, Reach Out, Don't You Worry 'Bout A Thing, Everyday, Nights Over Egypt, Always There, I Hear Your Name

Fotogalerii z koncertu najdete ZDE.

Incognito, Lucerna Music Bar, Praha, 2.3.2009


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY