Není divu, že se Atari Terror zapisují stále hlouběji do povědomí hudbychtivé veřejnosti. Začalo to vyhranou soutěží, pak přišla výborná debutová deska, dva povedené klipy a vlastně s každým dalším koncertem pokračují v budování respektu a uznání. Hned v úvodu však přišlo velké zklamání. Baskytarista Satisfucktion, kteří měli také vystoupit, je stále ve stavu pracovně neschopných a Jihočeši tedy zůstali doma. Zklamání jejich fanoušků však další dvě bandy vynahradily dostatečně.

Hned po vpuštění do útrob Futura byla cítit uvolněná atmosféra. Členové Atari Terror postávali po klubu a klábosili s fanoušky, zatímco se na pódiu schylovalo k první bouři. Živelní Rattle Bucket z moravské metropole patří k velkým nadějím klubové scény a i v Praze zanechali výborný dojem. Od doby, kdy jsme o nich psali naposledy, uběhlo spoustu času a na jejich hudebním projevu to bylo znát. Zpěvák Radim Věžník po celou dobu přátelsky promlouval k publiku a zpětná vazba fungovala nad očekávání dobře - pod pódiem se pařilo, jako by šlo o hlavní hvězdu. Kromě průřezu vlastní historií zazněla novinka "Return" a coververze od System Of A Down a Korn, proběhly dvě soutěže, bubenické minisólo a v závěru došlo na vyfuckování komunistů. Na první pohled klišé, ovšem v podání Věžníka bez pózy. Palec nahoru pro Rattle Bucket, tohle se povedlo.

Vyrazit na koncert Atari Terror je bez debat sázka na jistotu. Sextet má totiž energie a invence na rozdávání. Tak třeba když dali hlavy dohromady se spřátelenými the.switch: výsledkem byla unikátní předvánoční zombie show a zážitek na rok dopředu. Tentokrát kapela zůstala ve světě živých a ryzí živočišnost předváděla od prvních tónů. Povědomý riff z první singlovky "Attention" a jde se na to! Lépe ani Atari odstartovat nemohli, hned po pár minutách bylo publikum ve varu. Zpočátku se leckdo možná podivil, vida zpěváka Kurze v tričku. Ten však své pověsti naháče dostál záhy, triko šlo dolů a o pár skladeb později ho následoval také parťák LU2. Ale pozor, žádné laciné gesto pro fanynky, na to jsou Ateri Terror příliš nad věcí. Potoky potu, řinoucí se v příštích chvílích z obou zpěváku, jejich obnažení dostatečně vysvětlily.

Opět se ukázalo, jak velkou přednost mají ataráči ve svém frontmanském duu. LU2 se staral zejména o melodické linky a klidné pasáže a několikrát s přehledem dokázal, že opravdu umí zpívat. Čistě jeho chvíle pak přišla během poklidného country "Fight For Your Country". Oproti tomu mají Kurzovy hlasivky v popisu práce hlavně křik, řev a chrapot všeho druhu. Nejhlouběji do krku si zpěvák sáhnul ve skladbě "Motofoko", hrubozrnné vykosťovačce, ke které nedávno vznikl i videoklip. Kurz však na pódiu nepůsobil jen jako zpěvák, ale také jako hlavní bavič a všemi svými tanečky, grimasami a pitvořením na sebe po většinu koncertu strhával veškerou pozornost.

Tenhle koktejl dvou zcela odlišných projevů, zručných instrumentalistů a anglických textů zní skvěle na albu "Part 2: Attention!", stejně skvěle vyzněl i naživo.

Atari Terror, Rattle Bucket, Futurum, Praha, 27.2.2009