Čistý, jasný, briskní jekot se kontinuálně nesl Roxy po celý koncert Maxïmo Park - hodných kluků z Anglie. A to navzdory tomu, že jsme všichni čekali v koncertní (konverzní) obuvi půl hodiny před klubem. Nakonec ale nikdo nerušil poetické texty pšíkáním a kašláním. Naopak jsme si všichni vespolek zatancovali - nejzdravější jádro uprostřed publika se rozvařilo už při prvních stupnicích songu "Wraithlike".

Kill The Dandies! se na svém MySpace.com chlubí, že jsou pražským gangem číslo jedna. Nicméně už od úterního rána bylo jasné, které kapele bude patřit pražský úterní večer. Kill The Dandies! jsou na české scéně bezesporu unikátním tělesem, nicméně na koncertě působí poněkud rozháraným dojmem. Možná byl vinen poloprázdný sál rozmrzajících diváků, možná jen ani ne dvouletá doba společného koncertování. Na druhou stranu se při jejich představení nikdo nenudil - u zpěvačky La Petite Sonji si nejste nikdy jisti, jestli zpívá čistě (jestli vůbec čistě zpívat chce), tudíž nevypadnete ani na chvíli ze soustředěnosti. A ze zvědavosti už tuplem ne. Sonja totiž dokáže se svým hlasem pracovat a vyloudit z hrdla rozmanité psychedelické slavíky, kteří se dokážou vyrovnat elektronickým zvukům. Hudba Kill The Dandies! neladí neustále stejnou vlnu, ale pokud upřednostňujete široký výběr hudebních prvků v jednom, pobavíte se...

Návštěva Maxïmo Park v Roxy byla stokrát zábavnější než třeba vybalování knížek z krabic, nakonec ale i na ně v závěru koncertu došlo. Troufám si tvrdit, že song "Books From Boxes" patřil k několika hřebům večera, které by - ve zhmotnělé podobě - představovaly hlavně singly ze dvou maximáckých alb. Ale nadšené podpory se všem muzikantům z Maxïmo Park dostávalo i při několika nových peckách, z nichž minimálně dvě zažily v Praze světovou premiéru. Za tuto informaci odměnil dav Paula a jeho souputníky zdánlivě nemožným zesílením jekotu. Nové skladby, které se objeví na chystané třetí desce, znějí dramatičtěji a víc nářezově než předchozí tvorba. Otevírají brány k basovějším, rockovějším tónům, které jsou ovšem významně podpírány klávesovými zkratkami. Kluci prostě v rámci možností své post-punkovo-kytarové tvorby přitvrdili.

Byli byste celí nesví, kdybyste se měli poprvé ukázat v novém šmrncovním spodním prádle (nebo trenkách) své drahé polovičce? A co teprve tak intimní záležitosti, jako jsou nové písničky, texty a melodie zčerstva vytažené ze šuplíku? Kluci nervózní vůbec nebyli - bylo vidět, že mají cestičky svého hudebního parku maximálně prošlápnuté. Co na tom, že hlas (případně dvojhlas) ujede občas do malinko jiné tóniny, narazí na překážku v hlasivkách nebo se ztratí mimo mikrofón. Hlavně že show dobře šlape a užít si ji mohou lidé nahoře (na pódiu) i dole (sledující pódium). Kytara všechny nepřesnosti hravě napraví, na rozdíl od zpěváka dokonale soustředěný kytarista Duncan s kytarou proklatě vysoko si dával téměř bezchybná sóla a věčně zalezlého basáka uvolnily jeho přesné basové spodky k mikrofonu jen jednou.

Maxïmo Park se svým inteligentním hudebním stylem a skvostně se třpytícím nápisem za svými zády mi nedají dlouho spát. Vtipná, příjemná a milá atmosféra ruku v ruce s dobře našlápnutou a přístupnou muzikou. Toť výsledek premiérové pražské zastávky a zároveň předzvěst nového chystaného alba.

Setlist: Wraithlike, Our Velocity, Clinch, Cloud Of Mystery, Girls Who Play Guitars, Clinical, Signal And Sign, Limassol, Tanned, Questing, Apply For Some Presure, Nosebleed, Roller Disco, Another World, The Coast Is Always Changing, Books From Boxes, That Beating, The Night I Lost My Head, Going Missing

Bohatou fotogalerii z koncertu najdete ZDE.

Maxïmo Park, Kill The Dandies!, Roxy, Praha, 24.2.2009