Vítkáči nám částečně odvážně přichystali rovnou dva disky. První z nich je přehlídkou písniček, které kvarteto napsalo během prvních dvou týdnů své existence a dodnes s nimi obveseluje svoje početné publikum na nejrůznějších festivalech a v restauračních zařízeních. V tom přehledu sebeironie a chytlavých melodií tedy nemůže chybět rozlučka se světem kvůli zákeřné chorobě "AIDS", konečně nekonečný "Drát v uchu" ani kultovní "Pražskej démon".

Velký prostor dostaly i písně Veteránů studené války, chvilkového projektu Zdeňka Juračky, Oty Petřiny a Jiřího Růžka. Veteráni sice postrádají údernost Vítkáčů, ale stejně zvrácený smysl pro ironický humor v sobě nezapřou. Přehlídku nadčasových bigbítových modelů pak uzavírá bonusová "Soudružka učitelka".

Na druhý disk kapela zařadila záznam koncertu v Lucerně v roce 2005, kdy ve velkém oslavila kulaté čtvrtstoletí na hudební scéně. Živák jasně dokazuje, že jsou Vítkáči především výbornou koncertní kapelou, která vás dokáže pokaždé vtáhnout do svého energického a obscénního večírku a ze svých spárů vás jen tak nepropustí. Dokážou natáhnout písničky do závratných rozměrů a pořádně je opepřit. K tomu všemu patří i Vítkovo "magorské" bicí sólo na helmu, tedy alespoň jeho zvukový záznam, a samozřejmě Růžkovy hlášky i spoře oděné dívky (o kterých se, smůla pánové, tentokrát bohužel jen mluví). Když Vítkáči, tak prostě naživo!

Nikdy mě nepřestane udivovat, že jakkoliv Vítkovo kvarteto působí jako jednoduchá hospodská zábava s prostoduchými texty, hudební podklad opírající se o tři úžasné kytary vůbec není tak primitivní, jak by se mohlo zdát. Ba právě naopak!