U židle mi křičí dcera, hýká a vrtí se. Chci ji uklidnit, nedaří se, když v tom se z reproduktoru ozve melancholické "'Cause it's just leaving you, 'cause it's just leaving me" a Ema je v klidu. Nespí, ale ani nekňourá, jen tak kouká, občas nekoordinovaně cukne rukou. O nové desce The Slots to vypovídá mnohé. Vlastně skoro všechno: je totiž přívětivá, univerzální, vkusná.

The Slots (Bandzone.cz) si pamatuju ještě jako úplně jinou kapelu, jako Slot & Shade, jako rozhárané postgrungery, pražské Kurty Cobainy. Říkalo se, že mají budoucnost, jenže znáte to... Teď už to je úplně jiná parta, zbylo torzo. Ale budoucnost, tu mají pořád. A možná víc než předtím. Stále jdou s dobou, stále jdou s davem, avšak těžko jim to vyčítat, když to zní opravdově. Už to není ostrý rokec, je to vyzrálá kytarovka. Poučená, ostrovní, lehce folková.

Minulá deska "Babybox" mě nebavila. Když kuře nehrabe zadarmo, já přece nebudu poslouchat něco, co je bez koulí. "Plastic Culture" koule má. Ale neplést si je s valašskými gulami politiků, tyhle jsou křehčí, méně vulgární. The Slots chtějí být dospělí a vcelku se jim daří. Žádné vybíjení energie, a když, tak jen rozostřený riff á la Arctic Monkeys - "It Depends On You" nebo "Expectations". Spíš se ale soustředí na atmosféru, takovou tu táhlou, posmutnělou, škádlící depresi - "Leaving", "Through Wall", "When The Lord Is Insane".

A teď to podstatné: "Plastic Culture" je výborná nahrávka. Malé detaily ji dělají velkou. Angličtina nečpí vidláckou výslovností, šestačtyřicet minut je tak akorát, aby indie přednáška neunavila, melodie jsou zřetelné, ale ne zase příliš vlezlé a okaté, zvuk obohacují nenápadné klavírní a instrumentální doplňky. Pro desku je také podstatný balanc: The Slots vyvážili syrovou polohu s tou tesknou (někdo by řekl coldplayovskou), takže nahrávka si udržuje tempo.

Jo, tohle je cesta. Pravda, ta plastová kultura je i "Plastic Culture", žádný Basquiat ani Warhol, natož Picasso. Ale zatraceně dobré graffiti, to ano.

"Plastic End"