Kalifornské slunce zalilo Lucerna Music Bar už před devátou. A slovo slunce i slovo zalilo myslím doslova - málokdy se vám poštěstí užít si koncert s tak pohodovými muzikanty, kteří vám splní nejtajnější sny, zavánějící touhou po hvězdném nebi. Příklad za všechny: nějaký kudrnatý mimoň se najednou objevil na podiu a říkal (samozřejmě anglicky) Tonymu, zpěvákovi No Use For A Name: "Prostěěě jakooo, zahraj pro tu holkou tamhle jo, jako?" A milá Julie v první řadě se zatetelila a už si to metelila do refrénu "Why Doesn't Anybody Like Me". Když jí navíc značnou část songu vykřičel do mikrofonu její milý, vznášela se jistě na pokraji blaha. Stejně tak holčina vedle mě, která se nechala nachytat na profesionální muzikantský přístup kytaristy Davea Nassieho. Celý večer mu div nelíbala palce u nohou a on se před ní předváděl, tuhle jí podal vínko, tamhle panáka a nakonec se jí dokonce uráčil představit! Zajímalo by mě, jak románek v noční Praze pokračoval.

Nepletu si ale musicserver.cz s červenou knihovnou a hned vám řeknu, že už během pár prvních tónů se dá poznat, která kapela hraje déle, je sehranější a sebevědomější. Ačkoli kvalitní punkové a skate-punkové mecheche produkují Only Crime i No Use For A Name působili mírně neuvolněně, ale přesný punkový styl se jim upřít nedá. Jak ten vytetovaný (hustotou připomínající podkolenky, rukavice a nákrčník), tak ten vyhraný. A hrálo jim to pěkně - nabídli syrový, ještě krvavý punkový steak. A výhodou jim byl právě fakt, že zpěvák se nemusel soustředit na nic jiného, než na svoje hlasivky.

Naproti tomu Tony se musel přikovat k jednomu místu, ze kterého se tyčil mikrofon, a ještě k tomu obhospodařoval akordy své kytary. Pařbu za něj s přehledem vykonávali punkáči pod podiem. I oni byli velmi láskyplní a přátelští. Občas mnou některý mrštil pět metrů před sebe, občas mi některý zaklesl kšiltovku do temene, ale vše si vykoupili sladkými úsměvy, omámenými tím, co se linulo z repráků. Mistr zvuku se ten večer pěkně pomazlil - zajistil, aby zůstala každému nástroji jeho ideální frekvence, což jsem poznala již při zvukovce, když se se mnou začala otřásat podlaha. Ale i přes dobrý zvuk, nižádnou faleš ve zpěvu a přesný i ten nejrychlejší rytmus, jsem ke konci začala být unavená. A kromě nejotrlejších pogujících punkofilů se i moje okolí tvářilo poněkud vysíleně. Když se na vás valí tsunami vysoká pětadvacet songů, nemáte už chuť ani utéct.

No Use For A Name nebyli v Česku poprvé a jistě ani naposled. Fanoušky přivádějí k extázi nejen svou muzikou, nacházející se od loňského dubna již na devíti albech, ale také shovívavostí: nechávají nadšence pobíhat po scéně a skákat do lidí. Že se někdo propadne až na zem, už není jejich starost a nikdo jim to nemá za zlé. Stejně tak nikomu nevadí, že si občas někdo z hlediště vyběhne zařvat do mikrofonu. Perfektně zazpívané si to přece můžete kdykoli poslechnout v přehrávači. Mě ale stejně celý koncert nejvíc zajímal kapelní podržtaška, který každou neplechu v mžiku napravil, doladil kytárky nebo prostě klečel pod nohama muzikantů a uprostřed burácejícího davu se snažil udržet mikrofony v kolmé poloze. Na punkových koncertech si prostě každý najde a užije to své.

Setlist: Justified Black Eye, I Want To Be Wrong, Coming Too Close, Chasing Rainbows, The Answer Is Still No, Why Doesn't Anybody Like Me, For Fiona, Dumb Reminders, Angela, Growing Down, On The Outside, The Feel Good Song Of The Year, Let Me Down, John, Fatal Flu, Black Box, Invincible, The Trumpet Player, Friends Of The Enemy, Exit, Feels Like Home, International You Day, Biggest Lie, Fairytale Of New York, Not Your Savior

No Use For A Name, Only Crime, Lucerna Music Bar, Praha, 22.1.2009