Něco víc o kapele jsem lehce naťuknul v Čerstvě staženo, nicméně zmínka o předchozích albech je nevyhnutelná. Když vydali svoji dvojku "You Could Have It So Much Better", stali se pro mě Franz Ferdinand takovou normální kapelou. Docela běžná praxe. Geniální debut, průměrná dvojka. Snaha být lepší než na první desce obvykle vede k průseru. Hrálo jim to sice pěkně, ale nemůžu si odpustit přídomek těžkopádnost.

Změna zvuku vyvolává řadu emocí. Zarytí svojsíkovci, bránící se revoltě či progresi, z experimentů mnohdy zvrací. A já se nedivim, kolikrát to je jediný rozumný argument. Jenže vydávat pořád to samý, je jako nosit jen jedny trenky, za chvilku se vám z toho na zadku udělá vřed. Příklad za všechny - Kaiser Chiefs.

Na desku se čekalo poměrně dlouho, po čtyřech letech se Dnešní večer strávený ve společnosti Franz Ferdinand jeví jako jedna z těch lepších věcí, které se za tuto dobu udály, čímž nemyslím, že by se nic zajímavýho nedělo. Kytarovka v jejich podání je především o basách, syntezátorech, post-retro feelingu. Kytary se krčí v zadních řadách a vyskočí jen tam, kde je to skutečně potřeba. Franz Ferdinand pochopili, že model, se kterým před čtyřmi, respektive pěti lety úspěšně bodovali, je zboží víceméně bazarové. V rámci svých vlastních chutí a možností pro rok 2009 připravili album, které když už z vás nestrhá hadry přímo na parketě, alespoň svým modernistickým retro nádechem zaujme/pobaví. Když je řeč o zvuku, podvědomě mi v hlavě jako asociace naskakuje Beckův "Modern Guilt".

Prohlášení o tom, že tahle deska bude taneční (a jestli mi paměť neklame, tak oni vždycky chtěli být typem kapely, na kterou by pařily i holky), v praxi znamená, že tančit se bude, ale rozhodně ne všude. "Bite Hard" a závěr "What She Came For" by však jako zástupci podpódiových strkanic mohly fungovat skvěle. Chválím-li dál, říkám "Turn It On". Rebelie v kravatě a mokasínech. Největší nářez je ale rozhodně bezmála osmiminutová "Lucid Dreams". Tempo neustále měnící kytarová melodie se postupně mění ve velice vkusné über disco - vrchol volnomyšlenkářství v praxi. I přes veškeré novátorství mi "Live Alone" až nepříjemně připomíná "Auf Achse" z debutu.

Moje dojmy i pocity z desky jsou i po neustálým přehrávání stejné. Víc než "No You Girls" mě baví její nostalgická, jemnější alternativa "Katherine Kiss Me". "Can't Stop Feeling" je i přes zajímavej průvodní riff beztvará, ledabylá "Send Him Away" dokazuje, že se na tomhle albu nikam nespěchá a černobílej vintage booklet jako by načrtnul to, co ve čtyřiceti minutách strávených po boku "Tonight" můžem čekat. Franz Ferdinand obměnili svůj zvuk, ale (když nepočítam druhou půlku "Lucid Dreams") tápat, oč jde, nebudete. Na nové desce Kapranos a spol. ukazují mnoho poloh, celkově však působí kompaktněji než na desce předešlé. "Tonight: Franz Ferdinand" je víc o poslechu než o tančení. Časy se mění, Franz Ferdinand našli novej směr a můj skromný názor říká, že se jim to povedlo.