Dengue Fever jsou zjevením. Navazují na nejlepší psychedelický rock 60. a 70. let minulého století a ten spojují s typickým asijským vokálním projevem. Křehký hlas drobné Kambodžanky Chhom Nimol se snoubí s rozbouřenou a nespoutanou psychedelií udělaných chlápků z LA. Střídání angličtiny a rodného jazyka zpěvačky dodává písním exotický nádech, vokál se proměňuje v další hudební nástroj. Dengue Fever při poslechu zcela odbourávají vaši levou hemisféru. Nad jejich hudbou nemusíte přemýšlet, má schopnost i sílu své posluchače unést. Stačí jen nechat se.

Hudba Dengue Fever je nakažlivá jak jejich jmenovkyně. Muzikanti dokážou fantasticky vygradovat skladbu a velmi zpěvné melodie obalit jednotlivými nástroji tak, aby vše působilo uvolněně a přirozeně. Podtrhují jak květinová šedesátá léta, tak pro nás odlišnou asijskou kulturu. Výborně sehraná kapela, která zní jak Goro bílý pes, který se cestou domů zatoulal na Woodstock, má obrovský cit pro skladbu a dar zaujmout hned od prvního taktu, takže není nutné se dlouho zaposlouchávat.

Ať ty zahloubané, pomalejší, překrásně truchlivé a dalo by se říct závažnější skladby, tak svižné a bezstarostně filozofující kousky, na albu zastoupené ve stejném poměru, obě polohy navozují atmosféru, o níž jsem psal v úvodu. Neznamená to ale, že by se Dengue Fever snažili kopírovat nebo příliš okatě odkazovat na o desítky let starší kapely, nejen ze slunné Kalifornie. Osobitý sextet s ženou, jejíž rodina musela utéct z rodné Kambodži před Rudými Khméry, má takovou hudbu v krvi a není důležité, v jaké době ji ze sebe vydává.

Hudba funguje jako dokonale promazané soukolí. Když zkreslená kytara opakuje po zpěvačce její melodii, vzniká dialog křehkého a zemitého, jinu a jangu. To, zabalené plochami rozostřujících a téměř všudypřítomných kláves s občasnou konverzací s dechovými nástroji představuje pestrý, ale současně ucelený a vskutku kompaktní pohled na svět. Jednotlivé nástroje pak zní, jako by velmi zasvěceně rokovaly nad složitými filozofickými tématy. Přitom se navzájem respektují a do hluboké diskuze přidávají své vlastní a pro ostatní zajímavé pohledy, a tak se i mezi sebou ovlivňují.

Lehká i svazující svobodomyslnost, slunné pláže, asijská komunita ve Státech. Touha dělat si věci po svém a tak, jak je cítíte. To jsou hlavní znaky alba "Venus On Earth". To je důvod, proč je tak dobré. Proto nadchli Petera Gabriela, který jim otevřel dveře do světa vydáním této desky na labelu Real World Records. A kde jsou ti The Doors? Neptejte se a radši si poslechněte "Venus On Earth". Nemůžete se minout.