V Las Vegas najdete antický Řím, italské Benátky, pařížskou Eiffelovku i egyptské pyramidy, takže nebylo až takové překvapení, když se z města žetonů a jednorukého bandity vynořila v roce 2004 parta, která navazovala na ta nejlepší léta britských kytarovek. The Killers (MySpace.com) ale od britpopového soundu "Hot Fuss" a "Mr. Brightside" ustoupili již na druhém albu "Sam's Town" a trojka byla již dopředu avizována jako poklidná středoproudová deska. Honzu Sedláčka v hlavní recenzi oslovili neagresivní The Killers natolik, že táhl vysokou devítku, ale dalších pět redaktorů se v naší makrorecenzi jednohlasně shodlo na mnohem kritičtějším názoru. Pět pětek nám dává netradičně trpký verdikt: padesát procent.

---

Tomáš Bláha - Pomalé zabíjení dobrého vkusu (5/10)
Vztah k interpretovi: Potenciální hitmakeři.

U The Killers mě bavil debut. Přidrzlé písně této mladé party v tehdejší záplavě jednotvárných kytarovek zněly svěže. Navíc konstatování "I've got a soul, but i am not soldier" má víc do sebe než tolik propíraná otázka "Are we human or are we dancer?". "Day & Age" je pro mě jako film, u kterého mě baví úvod a závěr. Zbytek je jen čekání na konec a doufání, že další skladba bude lepší než ta, co zrovna hraje. Problém prokousat se na konec alba. Za vrchol nevkusu považuju "Joy Ride". Karibský feeling mi u The Killers prostě nevoní. Když Karibik, tak vnadné slečny v bikinách a pořádnej rum, ne znuděný jedinec na baru u kofoly. Na novou desku "zabijáků" jsem se těšil i přesto, že pilotní singl "Human" mě vystrašil a škodolibě pobavil. "Losing Touch", "Spaceman" a "Goodnight,Travel Well" jsou skladby, které jsem ochotný si pustit víckrát za sebou. Zbytek songů přestávám po jejich polovině vnímat. Nezáživné refrény a bohaté aranže potvrzující pravidlo, že méně někdy znamená více. Jako naději pro lepší zítřky považuju epickou "Goodnight, Travel Well". Jsou to sice hodně The Cure, ale na žalobu to zas není.

Dominika Jiroušková - Tohle je nuda (5/10)
Vztah k interpretovi: "Hot Fuss" bomba na první dobrou. "Sam's Town" mi chvíli trvala, ale i přes Brandonovy drobné výstřelky s vizáží si nakonec sedla.

Pět bodů z deseti. Ne míň, protože "Day & Age" není vysloveně blbá deska. Ne víc, protože není za co přidělovat další body. Když před dvěma lety The Killers vydali "Sam's Town", desku, z které cákala Amerika na dva metry, řada britofilních fandů dala zabijákům vale. Já jim ale tenhle odklon od osy, kterou udali první deskou, odpustila, stejně tak Brandonův příšerný knírek a plnou hubu keců o vlastní velkoleposti. Jenže na "Day & Age" není co odpouštět. Deska začíná slibně skladbou "Losing Touch" ve stylu "Sam's Town", ale po patnácti vteřinách počáteční nadšení zabije saxofon. The Killers sice střídají kabáty jednotlivých písní, takže nuda z monotónnosti nehrozí, ale ani jedna píseň z jedenácti mě nenutí jásat jako u předchozích desek. Jednoznačně nejlepší na albu je podle mě trojka "Spaceman", ale ve srovnání s hitovkami jako "Mr. Brightside" nebo "Somebody Told Me" neobstojí ani omylem. A v případě "Day & Age" želbohu nejde o to, kolikrát jste desku protočili v přehrávači. Škoda, pro mě je to zklamání.

Ondřej Michal - Obsah koše synthpopové kapely (5/10)
Vztah k interpretovi: Když před čtyřmi lety vyšlo "Hot Fuss", patřili The Killers mezi mé objevy roku.

Je zajímavé sledovat jak ještě donedávna ryze kytarové kapely postupem času obrušují svůj zvuk. Hoblují a vyhlazují, postupně nanášejí hladký elektronický lak. Stále častěji nechávají své bubeníky postávat na chodbě nahrávacího studia a místo nich zvou ke spolupráci programátory, aby nastavili smyčky bicích. The Killers s elektronikou koketovali odjakživa. Ovšem jak se říká "kdo s čím zachází tím také schází." A u "Day & Age" to platí dvojnásob. Snaha natočit současné trendy album ve finále vyznívá jako obsah odpadkového koše synthpopové kapely z osmdesátých let. Zatímco prvotina "Hot Fuss" byla hitovkami vyloženě nacpaná, tady se na ně jaksi zapomnělo. Vždyť i odřezková "Sawdust" byla zábavnější. Kdo ví, kam se poděl smysl kapely pro zapamatovatelné, chytlavé melodie? Použití saxofonu například hned v úvodní "Losing Touch" je pak naprosté šlápnutí vedle a rozpačitý dojem jen dokresluje. Zklamání? Nikoliv. Tak to zkrátka chodí a vydávat do nekonečna výtečná alba nesvedou ani velcí The Killers.

Honza Průša - Are You Killers Or Are You Dancer? (5/10)
Vztah k interpretovi: Poznal jsem je až s deskou "Sam's Town" a ta i debut mě dost bavily.

Když jsem psal v březnu 2007 recenzi na tehdy aktuální desku Kaiser Chiefs, obviňoval jsem je z na můj vkus moc okatého odklonu k rádiovému popu. To co na své druhé desce KF naznačovali, udělali na své třetí The Killers naplno. Zpopovatěli, změnili se, popřeli vše, co dosud dělali, a odvážným (ruku v ruce s již vysloveným) výběrem prvního singlu promíchali skupinu svých posluchače i těch, co je dosud neznali. Na "Day & Age" chybí věci jako "Bling (Confession Of A King)" nebo "Uncle Johnny" - omáčka, která dělala Killers zajímavými a dávala důvod se k deskám vracet a ostatně ani lahodný kousek masa (postrádám skutečný velký zábavný hit typu "Bones") tu není. The Killers se rozhodli, že se změní. Chtějí být skutečným mainstreamem a udělali pro to vše. Podle mého za to ale zaplatili až příliš. Ztratili svůj typický zvuk a celkově zní jen průměrně rádiově, nabubřele, uměle. V době hudební globalizace je naopak potřeba být originální a svůj. Pro "Day & Age" to bohužel neplatí, a tak se Killers stávají jen další kapelou z mnoha, hudbou do mobilních telefonů pro první mejdany teenagerů. Škoda.

David Věžník - Bobky a žvýkačky (5/10)
Vztah k interpretovi: "Mr. Brightside" a "Somebody Told Me" jsou pecky jak blázen, ale debut jako celek mě tak nebral. "Sam's Town" jsem doteď neslyšel - nebyla potřeba -, takže ten vztah k The Killers je takový... nevyrovnaný.

Celý obrovský stadion potemní a jako mávnutím dirigentskou hůlkou všech deset tisíc diváků ztichne, když se postupně začnou objevovat. Králové. Takhle nějak by mohla začínat reportáž z libovolného koncertu z turné k albu "Day & Age". Až na to, že by pokračovala přívlastkem ke slovu "králové", a to "žvýkačkového rocku". Na téhle desce jsou totiž jen dvě dobré písně - "Human" a "The World We Live In". Zbytek se táhne jak žvýkačka a stejně tak chce být sladký a zároveň mu to nejde. Ta reportáž by pak mohla pokračovat tím, jak Brandon Flowers haleká refrény, které jsou posazené tak vysoko, jak jen stadionové refrény posazené bývají, ale které zpívá nakonec sám, protože si jejich melodie nikdo v hledišti není schopen zapamatovat. Diváci si ani nevytleskají přídavek a když si po návratu z koncertu čistí boty, sloupávají z podrážek bobky a žvýkačky. To je nová deska The Killers, skupiny, která zřejmě na každém albu zvládne mít jen dvě výborné písně.

---

Album: The Killers - Day & Age
Průměrné hodnocení: 5,0/10
Celkový čas: 45:26
Skladby: Losing Touch, Human, Spaceman, Joy Ride, A Dustland Fairytale, This Is Your Life, I Can't Stay, Neon Tiger, The World We Live In, Goodnight, Travel Well, A Crippling Blow (Bonus Track)